Úvod
I tento srpen bude měsícem změn, zážitků a možností rozloučit se starým, každý po svém. Jeden se již rozhodl zabíjet na cizím území cizího občana, druhý se rozhodl zveřejnit článek v prestižním časopise o zabití vůdce atomové velmoci (o čemž bude příští článek), třetí se nemůže rozhodnout zastavit zabíjení vlastních občanů, protože ztratil kontrolu sám nad sebou.
Zabíjení má společného jmenovatele: strach na poli, jehož dva rozměry určuje pokušení a pokání.
Ve známé kauze učitelky Martiny Bednářové, která otřásla celou společností, v níž byla obviněna ze spáchání trestného činu popírání genocidia dle paragrafu 405 tr. Zákoníku, byla odvolacím soudem pravomocně zproštěna obžaloby. 10. července 2024 však Nejvyšší státní zástupce podal dovolání proti tomuto osvobození.
Dovolání má zajímavé zdůvodnění. Uvádím některé pasáže.
„O takové srozumění jde i v případech, kdy je pachatel sice subjektivně přesvědčen o pravdivosti svého názoru, avšak ví o tom, že jeho názor se zásadně liší od většinového názoru současné demokratické společnosti. Právě o tuto situaci se jednalo v případě obviněné Martiny Bednářové, neboť většinového, dostatkem objektivních odborných informací podloženého názoru si byla velmi dobře vědoma a pokud mu přesto vědomě veřejně odporovala, dopustila se trestného činu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia ….“
Úvod
Děkuji spřízněné duši a jednomu z mála přátel v české kotlině, Bohuslavu Benešovi (původním povoláním vojenský chemik v Bohem požehnaném věku s jasným myšlením) za možnost seznámit se podrobněji se životem mladého odvážlivce z chudých jižních Čech, malé obce Záboří na usměvavém Blatensku, Adolfem Jáchymem Sabathem (1866-1952).
Seznámení s ním přes vyprávění, knihu nazvanou „Čech v americkém Kongresu“ (vydanou Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR v roce 2020, ISBN 978-80-7422-755-4 (NLN) a vlastní prověrku některých informací mi umožnilo hlouběji uvědomit si podobnosti osobního života s některými velikány, kteří působili mimo svoji domovinu a skutečnost, že nevděk světem vládne. A je jedno v jaké formě. Pro zajímavost uvádím čtyři příklady:
Postupně se chýlíme ke konci a někteří jsou možná zklamáni, protože od té knihy čekali něco jiného. Obávám se ale, že na stejný princip či problém budeme narážet znovu a znovu: Kdykoliv poznáte příslušníky finanční, mocenské či intelektuálské elity zblízka, zjistíte, že jsou mnohem hloupější, zbabělejší, méně kreativní a primitivnější, než jste si uměli představit. Chápu, že je frustrující zjišťovat, že nad námi nevítězí géniové zla, nýbrž mentální spodina a chápu, co to udělá se sebevědomím. Ale dříve či později to budeme nuceni akceptovat.
Sociální složka člověka, sociální osobnost, kopíruje strukturu sociálna. Obsahuje dimenze hodnotové orientace, sociálních rolí, a sociální normy chování a dimenzi sociálních entit. Po řadu generací tuto dimenzí tvoří především rodina a národ. K zvnitřnění a osvojení těchto entit dochází v procesu sociálního zrání. Tento proces a jeho výsledky nejsou konstantní, odlišnosti jsou patrné v následných generacích. I v rámci jedné generace jsou však diference mezi jedinci, protože proces sociálního zrání a výsledná sociální zralost je individuální v souladu s jedinečným sociálním polem jedince.
Úvod
Na Čínu na základě financování jednoznačně kriticky zaměřený projekt (bez nabídky řešení a faktografického vysvětlování) Sinopsis napsal, že: Čínské oddělení propagandy znovu využívá polozapomenuté české politiky k malování idealizovaného obrazu společenské a ekonomické situace ve své zemi. Nedávný článek Čínského rozhlasu pro zahraničí (CRI) tentokrát velebí prostřednictvím polozapomenutých českých představitelů nedávno skončené třetí plenární zasedání ÚV KS Číny. O reálných přínosech třetího pléna, zejména v podobě ideologického stvrzení pozice generálního tajemníka Si Ťin-pchinga, jsme informovali v minulém newsletteru. Čeští „opoziční politici" citovaní čínským rozhlasem došli k odlišným závěrům.
Po několika letech konečně otevřeli obchodní dům Máj. Název ponechali z doby, kdy byl postaven. Název, který Čechům zní libozvučně, neboť tak se také jmenuje romantická báseň z nejkrásnějších o lásce, bolesti, osudové krutosti a trestu. Je v ní ukryt celý lidský život.
Uplynul více než týden horečky, kdy lidé obluzeni tím českým divem světa vstupovali dovnitř, oči rozšířené. Stojím u obnovené stavby, prý architektonické cennosti ze sedmdesátých let minulého století. Vygooglením zjišťuji, že se jedná o pozdně funkcionalistickou stavbu s prvky brutalismu. No dobrá. Co k těm architektonickým poučením více dodat. Jen mi v hlavě krouží poněkud jiné funkcionalistické stavby z 30. let minulého století, jimiž jsem po léta ohromována a kterými je poseta naše země. Ta jednoduchost, ta promyšlenost, to pozvolné ale také zvláštně revoluční vyloupnutí se z art deco. Jako když ženy po první světové válce o metr zkrátily své sukně a začaly tančit charlestone. V banánových sukýnkách.
To, že společnost není v dobrém stavu, vidí snad každý. Podle herce Jiřího Mádla problém naší společnosti spočívá zejména v tom, že Češi neuznávají autority. Ponižujeme elity, ať již to jsou podnikatelé, vědci anebo umělci, soudí tento český elitní umělec. K tomu dodává, že podceňujeme i současné vládní politiky, místo toho, abychom se jimi chlubili. „Je třeba mít úctu k elitám a být na ně pyšný“, uzavírá.
Úvod
Dárkový odtajněný dokument z amerického Národního bezpečnostního archivu potvrzuje slova nebožtíka Jelcina, kterými varoval prezidenta Clintona o následcích konání v Jugoslávii: Opakuji, že vývoj událostí v posledních týdnech potvrzuje, že Spojené státy a NATO udělaly velkou chybu. Špatně jste si vypočítal důsledky situace. Jelcin také řekl Clintonovi, že v Rusku nálady proti NATO a proti Američanům rostou jako lavina. Řekl, že vedení Ruské federace je pod obrovským tlakem, aby přijalo opatření na pomoc Jugoslávii.
Využívám příležitosti po zakončení korektury jedné diplomové práce na aktuální téma veřejné správy a připomínám třetího spolkového prezidenta, Gustava Heinemanna (1899-1976). Ten ve svém inauguračním projevu před 55 lety v červenci 1969 pronesl důležitá a dnes aktuální slova o míru jako o stavu nouze: “Co je to mimořádná situace?”, ptal se. A on odpověděl takto: “Není to válka, která je nouzovým stavem […], jak se moje generace učila ve škole v císařské éře, ale Mír je stav nouze, ve kterém se všichni musíme osvědčit. Za mírem už není žádná existence.” Byl to, jak si dobře vzpomínám velmi spektakulární projev během studené války.
