kultura

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XXIII.

Mirko Novák, estetik, filosof, teoretik hudby./1901-1980 /, studoval estetiku, muzikologii na FF UK , kde na něj měl silný vliv Otakar Hostinský a Zdeněk Nejedlý. Pokračoval v Paříži, Bordeaux a ve Vídni. V letech 1932-39 přednášel na FF KU v Bratislavě. V letech 1953 -1970 vedl katedru estetiky v Praze. Publikoval již od 20. let. Jeho úvahy směřovaly k problematice obecné uměnovědy. Je autorem významné publikace Česká estetika, která mapuje osobnosti a základní problémy estetiky, až do současnosti, tedy roku 1941.

Pokračovat ve čtení

Odešel sochař Stanislav Hanzík

V požehnaném věku 90 let letos nečekaně opustil naši výtvarnou scénu profesor Stanislav Hanzík (1931 – 2021), žák profesorů Jana Laudy a Vincence Makovského. Důraz na zvládnutí základních sochařských disciplín, realistické výtvarné přetlumočení skutečnosti ve škole Jana Laudy a následné poučení při spolupráci s filozoficky zaměřeným Vincencem Makovským i zkušenost z pařížského studijního pobytu v ateliéru Osipa Zadkina poskytla spolu s Hanzíkovým nesporným talentem základnu pro budoucí řadu bravurních portrétů i řady pomníkových realizací a soch v architektuře, která se díky svým nesporným kvalitám nastálo zapsala mezi hodnoty evropského sochařství 20.

Pokračovat ve čtení

95 od narození sochaře Ladislava Martínka

Letos si 95 let od narození brněnského sochaře a dlouholetého profesora Školy uměleckých řemesel Ladislava Martínka (1926-1987). Ladislav Martínek se narodil v Bratislavě českým rodičům, v letech 1945-47 studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně a následně pokračoval ve studiu výtvarného umění na pražské AVU v sochařském ateliéru profesora Jana Laudy, tvůrce vynikajících portrétů, nezaměnitelné animální plastiky a řady dekorativních děl pro dobovou architekturu. Martínkovu ranou tvorbu ovlivnila osobnost Jana Laudy (mužský portrét z doby studia na AVU), který mu poskytl vynikající realistické školení, uplatnitelné při dobových zakázkách pro výzdobu interiérů a exteriérů tehdejší výstavby či pro expozice současného tematického umění (viz ročníková socha Ženisty), mladého sochaře však inspirovala především osobnost Laudova učitele Štursy, což se následně, v době kdy natrvalo po vojenské prezenční službě přesídlil do Brna, projevilo v řadě malých skic ženských aktů i v definitivní životní postavě smyslné schoulené Evy, která nese podobu sochařovy manželky Alexandry.

Pokračovat ve čtení

Sochař Karel Lidický – K výstavě v Československém spisovateli

45.výročí úmrtí národního umělce profesora Karla Lidického (1900-1976) bych rád připomenul i tímto textem, který vychází z poznání cenné archiválie – katalogu sochařovy expozice ve výstavní síni Československého spisovatele z roku 1953. Oproti předchozímu katalogu z výstavy v roce 1947 dává tento text již plně najevo Lidického stabilní pozici na špici reprezentace našeho realistického sochařství poloviny 20. století. Text Miroslava Míčka zachycuje všechny podstatné rysy Lidického tvorby a nepříliš velká fotografická příloha v několika málo reprodukcích ukazuje, že i v nejtužších letech schematického pohledu na smysl uměleckého díla a především na jeho formu, dává Lidický jasný příklad neotřesitelnosti základních výtvarných hodnot a jejich rozvíjení vzhledem k naturelu umělce i současné tematice.

Pokračovat ve čtení

Sochař Vincenc Makovský – katalog zlínské výstavy s Vladimírem Hrochem

55.výročí úmrtí národního umělce Vincence Makovského (1900-1966) , profesora pražské AVU, brněnského VUT a zlínské Školy umění, význačného tvůrce avantgardní plastiky i pozdějších realizací v duchu monumentálního klasicizujícího realismu, bych rád připomenul i vhledem do dnes už pozapomenutého katalogu Makovského společné výstavy s malířem Vladimírem Hrochem ve zlínském, tehdy gottwaldovském Domě umění, které se konala v květnu a červnu 1960 k 15. výročí osvobození ČSR, ale také k Makovského šedesátinám.

Pokračovat ve čtení

95 let od narození sochaře Vladimíra Koštovala

Letos by se 95 let dožil sochař Vladimír Koštoval (1926-1985), který většinu svého tvůrčího života prožil v Praze, přesto je jeho dílo významnou částí spjato jak realizacemi (Pomník dělnického hnutí v Hodoníně, pomník spisovatele Jiřího Mahena v Brně), tak řadou motivů spjato s rodnou jižní Moravou. Vladimír Koštoval se narodil 16. září 1926 v Dubňanech u Hodonína. Mezi lety 1946 – 1950 studoval u profesora Jana Kavana na zlínské Škole umění, v uměleckém vzdělávání pokračoval u profesorů Laudy a Makovského na pražské Akademii výtvarného umění, kde v letech 1962 – 65 působil jako asistent Vincence Makovského.

Pokračovat ve čtení

Sochař Karel Hladík a neorealismus

Blížící se konec 50. let 20. století znamenal u některých informovaných sochařů – figuralistů střední a mladší generace příklon k impulsům, které poskytlo objevování děl italských neorealistů z posledních 20 let. Nejvýrazněji a kvalitativně nejvýše se toto ovlivnění podepsalo na tvorbě sochaře Karla Hladíka, toho času asistenta a budoucího profesora na pražské AVU. V příštím roce si připomeneme 110. výročí narození tohoto významného tvůrce a 55. výročí jeho tragické smrti, která československou výtvarnou scénu připravila o výraznou osobnost.

Pokračovat ve čtení

K portrétům Jana Hendrycha

85.narozeniny sochaře Jana Hendrycha, profesora pražské AVU, nás nutí zamyslet se nad umělcovou tvorbou, nad jejími nuancemi v jednotlivých odvětvích sochařovy výtvarné aktivity. Za důležitou oblast Hendrychova přínosu považuji dnes obecně opomíjenou oblast sochařského portrétu. Je pozoruhodné, s jakou vnitřní jistotou v sochařské transformaci modelu vznikají už Hendrychovy školní práce. V Podobizně chlapce z roku 1954 je prokazatelně vidět zvládnutí těžkostí základů portrétního sochařství v poměrně suverénním pojetí. Dokládat na tomto realistickém díle vliv dětských portrétů manželky Hendrychova profesora, sochařky Marie Kulhánkové – Wagnerové, je poněkud přehnané.

Pokračovat ve čtení

Zapomenuté výročí

Minulý rok bylo opomenuto výročí spjaté především s ostravskou výtvarnou scénou. Totiž, že se před 120 narodil a před 20 lety zemřel sochař Antonín Ivanský (1910-2000), jehož život i dílo jsou pevně spjaty s Ostravou a s Moravskoslezským krajem. Ivanský se narodil v Přívoze v rodině železničního zřízence z Haliče. Studoval řezbářství na Státní odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi, poté se stal žákem slavného sochaře Josefa Mařatky na pražské Uměleckoprůmyslové škole.

Pokračovat ve čtení

Jan Hendrych a tematická tvorba

V předválečném období, v době nacistické okupace i v prvních letech po porážce fašismu přirozená otázka moderního umění v podobě tzv. umění bojujícího, jak jej u nás prezentovala díla Filly, Makovského nebo Sychry a v zahraničí práce Picassa, španělských emigrantů či Renata Guttusa, dospěla od 70. let v našem umění spíše k jakémusi unavenému plnění výročních úkolů, z jehož výsledků se vytrácela upřímnost a bezprostřednost tvůrce i novátorství formy. S odstupem času je zcela zřejmé, že přes rozsáhlou produkci odolají času jen některé realizace, jen některá díla.

Pokračovat ve čtení