kultura

Tři pomníky obětem války

Řada autorů, etablujících se těsně před válkou, za časů okupace, či v letech následujících po osvobození, se až na vyjímky spokojila s vyobrazenímzaužívaných schémat. Řada kreativních návrhů zůstala jen ve skizzách, realizace byly spíš znakem kompromisu. I přes počet realizací a talent tvůrců se cesta monumentálního umění probíjela složitě, především omezena ve svých počátcích až násilným roubováním cizích vzorů, schemat, která byla našim tradicím i soudobému vývoji cizí. Tento text nemá ambice porovnávat každé ze vzniknutých děl, opomíjí i ty nejvýznamnější, jako jsou pomník Partyzána a Vítězství nad fašismem od Vincence Makovského ve Zlíně a v Brně (spolu s reliéfem „Blíží se konec mého utrpení" téhož autora) či Soutěžní návrh na pomník popravených studentů od Karla Lidického.

Pokračovat ve čtení

Olomoucké sochařské tání

Období 50. let je v sochařství spjato především se socialistickým realismem, s komorní tvorbou i realizacemi v tomto duchu, v omezení možností sochařské formy i zvolených motivů, možností experimentovat a nacházet osobitou autorskou formu. Na příkladu tří rozdílných olomouckých sochařů bych chtěl ukázat, že se i v této dnes tabuizované době odehrávalo nejen tzv.tání, ale že talent umělců si dokázal najít prostředky ke svému vyjadřování. Tato cesta sice nebyla snadná – tak jako v kterékoliv době -, avšak byla možná.

Pokračovat ve čtení

Makovský a Augustinčič – dva mistři, dva přístupy

V současné diskuzi k poválečnému oficiálnímu sochařství v tzv. Východním bloku (společně s Jugoslávií) se většinou dochází k výčtu dekorativních realizací ve veřejných prostorech, vedoucí v hledání retro detailů a leckdy i banalit až k obsesi. Nebo k vyjmenování bizarních monumentů i se stejně bizarními okolnostmi jejich vzniku, poutavými příběhy. Ale míjí se srovnání mistrů, kteří něco znamenali už v předválečném sochařském vývoji a svůj talent uplatnili v nové společenské situaci po válce.

Pokračovat ve čtení

Makovský a monumentální realizace spjaté s válkou

Výročí 75 let od osvobození Československa, od zásadního historického milníku vítězství nad fašismem a zároveň 120. výročí narození národního umělce sochaře Vincence Makovského je určitou pobídkou k připomenutí děl tohoto umělce, kterými si kladl za cíl připomenout památku těch, kteří se osvobození nedožili, kteří položili své životy v boji za svobodu až už na bojišti, či v nacistických žalářích. Ačkoli od svého nástupu na uměleckou scénu v průběhu 20. let sochař prokázal nevšední šíři talentu a schopnost zvloádat portrétní úkoly, avantgardní plastiku, reprezentativní pomníkovou sochu i design, dění po osvobození Makovského směřuje výhradně k monumentálním realizacím, které natrvalo vstoupily do dějin našeho novodobého sochařství a staly se nedílnou součástí našich měst a pamětních míst.

Pokračovat ve čtení

Tři pomníky Sylvy Lacinové

Jednou z nejvýraznějších realizací sochařky Sylvy Lacinové a zároveň jedním z nejlepších pomníků osvobození vůbec – a to nejen v kontextu republiky – je modernisticky pojatý monument ve Frýdku – Místku, vztyčený zde po celostátní soutěži ke 20. výročí konce druhé světové války a vítězství nad fašismem. Koncepce pomníku není tradiční, nevychází z předem zaužívaných schémat, je svěží, novátorská, přesto především citlivá ke zvolenému účelu. Ze skály, stylizované do hrubě otesaných kamenných pylonů, monolitů, vylétá hejno ptáků – zlatem pokrytý bronz – stylizovaných symbolů svobody, svobodného rozletu po krutých letech okupace.

Pokračovat ve čtení

Sto let od narození Jana Simoty

Před sto lety se narodil národní umělec sochař Jan Simota, profesor a rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové, významný tvůrce v oblasti monumentálního a dekorativního sochařství a medaile. Jan Simota pocházel z jižních Čech z velmi prostých poměrů, rodinu živila pouze matka. Po studiu na bechyňské keramické škole, kde vznikají díla jako studie rukou a glazovaná hlava Utrpení,jasný důkaz studentova výrazného talentu, pokračuje ve studiu na pražské Uměleckoprůmyslové škole u Josefa Mařatky,někdejšího Rodinova českého žáka, po jeho úmrtí je školen Janem Laudou, se kterým jej sbližuje Laudův zájem o keramiku.

Pokračovat ve čtení

30. výročí úmrtí Hany Wichterlové

Letos uplyne třicet let od úmrtí významné sochařky Hany Wichterlové (1903-1990), zakladatelské osobnosti českého avantgardního sochařství, umělkyně světového formátu. Hana Wichterlová se narodila v Prostějově v rodině průmyslníků spjatých se slavnou místní firmou WIKOV. Jejím bratrem byl světoznámý vědec prof. Otto Wichterle. Po místním gymnáziu studuje v malířské škole Vlada Bukovace a Jakuba Obrovského, odkud nespokojená odchází do sochařské školy tolerantního Jana Štursy. Prokazuje se pouze vyřezanými loutkami, Štursa však ihned rozpoznává její talent.

Pokračovat ve čtení

40. výročí úmrtí sochařky Evy Kmentové

40 let uplynulo od úmrtí sochařky Evy Kmentové, významné osobnosti českého poválečného sochařství, spjaté s modernistickými tendencemi konce 50. a průběhu 60. let 20. století, autorce nekonvenčních soch pro architekturu a veřejný prostor i citlivých plastik humanistického obsahu. Eva Kmentová se narodila v rodině učitele žižkovské řezbářské školy, kde později sama studovala. Její další výtvarné školení se uskutečnilo v ateliéru profesora Josefa Wagnera na prařské Vysoké škole umělecko-průmyslové, v podnětné atmosféře poválečného experimentování a nasávání vlivů místní i světové moderny.

Pokračovat ve čtení

120. výročí narození sochaře Karla Lidického

V tomto roce si připomínáme 120. výročí narození národního umělce Karla Lidického, sochaře a profesora Akademie výtvarných umění. Karel Lidický se narodil v Hlinsku, absolvoval hořickou kamenosochařskou školu a následně se stal žákem profesora Otakara Španiela na pražské AVU. Příklad svého profesora , vynikajícího portrétisty, modeiléra a osobnosti značného intelektu, byl pro Lidického závazný, sám Španielovi pomáhal při realizaci některých jeho děl (soutěžní návrh pro vrata Svatopetrského chrámu ve Vatikánu).

Pokračovat ve čtení

100 let od narození sochaře Miloslava Chlupáče

Před 100 lety se v Benešově u Prahy narodil sochař Miloslav Chlupáč, významný tvůrce modernistických realizací pro architekturu, aktivní účastník československého výtvarného života po druhé světové válce, tvůrce mimořádných komorních i monumentálních děl. Uzavření českých vysokých škol v roce 1939 zabránilo Chlupáčovi pokračovat ve studiu medicíny, začal pracovat v kamenolomu a později v kamenosochařské dílně slavného reprodukčního sochaře Otakara Velínského. Miloslav Chlupáč stal žákem Josefa Wagnera v jeho ateliéru na Vysoké škole umělecko-průmyslové.

Pokračovat ve čtení