Kultura

120. výročí narození sochaře Karla Lidického

V tomto roce si připomínáme 120. výročí narození národního umělce Karla Lidického, sochaře a profesora Akademie výtvarných umění. Karel Lidický se narodil v Hlinsku, absolvoval hořickou kamenosochařskou školu a následně se stal žákem profesora Otakara Španiela na pražské AVU. Příklad svého profesora , vynikajícího portrétisty, modeiléra a osobnosti značného intelektu, byl pro Lidického závazný, sám Španielovi pomáhal při realizaci některých jeho děl (soutěžní návrh pro vrata Svatopetrského chrámu ve Vatikánu).

Pokračovat ve čtení

100 let od narození sochaře Miloslava Chlupáče

Před 100 lety se v Benešově u Prahy narodil sochař Miloslav Chlupáč, významný tvůrce modernistických realizací pro architekturu, aktivní účastník československého výtvarného života po druhé světové válce, tvůrce mimořádných komorních i monumentálních děl.

Uzavření českých vysokých škol v roce 1939 zabránilo Chlupáčovi pokračovat ve studiu medicíny, začal pracovat v kamenolomu a později v kamenosochařské dílně slavného reprodukčního sochaře Otakara Velínského. Miloslav Chlupáč stal žákem Josefa Wagnera v jeho ateliéru na Vysoké škole umělecko-průmyslové. Současně působil jako redaktor Kulturní politiky.

Pokračovat ve čtení

55 let od úmrtí sochaře Oldřicha Peče

Před 55 lety opustil po těžké nemoci olomouckou výtvarnou scénu akademický sochař Oldřich Peč (1922-1965).

Peč se narodil ve Voticích v rodině herce a operního pěvce Julia Peče a jeho manželky, rovněž herečky Josefy, pocházející z hereckého rodu Hradeckých. Oldřich spolu s bratrem Zdeňkem následují rodiče v putování po divadelních angažmá (České Budějovice, Košice, Ostrava ad.), hrají v komparzu dětské role, v Ostravě si dokonce takto zahrají po boku pozdějších hereckých legend jako Eduarda Kohouta, Gustava Nedbala nebo Jiřiny Štěpničkové. Zatímco se bratr Zdeněk věnuje studiu na Obchodní akademii, s Oldřichem se počítá jako s pokračovatelem rodiné tradice. Před válkou se rodina usazuje v Olomouci v ulici Na Šibeniku, Oldřich Peč má zpočátku angažmá ve Valdenově činohře, později odejde k běžnému zaměstnání a stýká se s herci olomouckého divadla (mimo jiné s budoucí hvězdou Josefem Bekem) a s místními uměleckými kruhy, s mladým sochařem Rudolfem Doležalem pak obdivuje dílo staršího Karla Lenharta a začíná s prvními sochařskými pokusy, který vyúsťují ve významný Autoportrét (1942). Spolu s Vojtěchem Hořínkem se účastní prací na formování soch Sloupu Nejsvětější Trojice na olomouckém náměstí. Olomoucké období však přervalo totální nasazení, Oldřich Peč odchází do Rakouska a v neuspokojivých podmínkách onemocní chorobou ledvin. Po hospitalizaci z totálního nasazení utíká, po zbytek váleřného období je nasazen jako dělník v olomoucké továrně Letov, kde si oblíbí práci s kovem.

Pokračovat ve čtení

95 let od smrti Jana Štursy

Před 95 lety tragicky zahynul sochař Jan Štursa, profesor Akademie výtvarného umění, jedna z nejvýznamnějších osobností našeho moderního sochařství.

Štursa se narodil v Novém Městě na Moravě na Vysočině, umělecké školení dostal v kamenosochařské škole v Hořicích a později ve škole zakladatele novodobého českého sochařství J.V. Myslbeka na pražské Akademii výtvarného umění. Z počátku se živil jako kameník na dekorativních úlohách. Zásadní pro něj zpočátku byla literární inspirace, postupně se Štursa našel v tematice ženského aktu, od aktů dospívajících dívek (Puberta, Po koupeli, Melancholické děvče), po vitalistní zobrazení zralých žen (Sulamit Rahu, Eva). Štursa prošel fázemi sochařského impresionismu a symbolismu, vlastním se mu později stal smyslově pojatý neoklasicismus (Dary nebes a země). V portrétním umění vycházel z realistického pojetí svého učitele (Vrchlický, autoportrét), zásadní inspirací pro něj později byla tvorba francouzského geniálního sochaře Bourdella, Rodinova následovníka. Pod tímto příkladem vznikla slavná busta herce Eduarda Vojana či portrét přítele malíře a grafika Maxe Švabinského.

Pokračovat ve čtení

65 let od tragické smrti sochaře Otakara Švece

Před 65 lety tragicky zahynul sochař Otakar Švec, žák a asistent profesora Jana Štursy, tvůrce vynikajících sochařských děl z meziválečného období.

Švec se narodil v pražské rodině cukráře, výtvarná studia započal na Uměleckoprůmyslové škole u Josefa Drahoňovského a Jana Kastneraa poté na Akademii výtvarných umění u J.V. Myslbeka a jeho následovníka Jana Štursy. Švec pracoval jako pomocník ve Štursově ateliéru, v roce 1919 se stal profesorovým asistentem na AVU. Po tragické smrti svého učitele vedl speciálku až do roku 1927.

Pokračovat ve čtení

30. výročí úmrtí sochaře Miloše Axmana

Letos uplyne třicet let od umrtí národního umělce Miloše Axmana, českého sochaře trvale spjatého s Brnem a rektora Akademie výtvarného umění.

Miloš Axman se narodil v Litovli, kde i studoval na místním gymnáziu. Odtud byl v době okupace za účast na protifašisticky laděném divadelním představení vyloučen. Poté Axman navštěvoval sochařský ateliér na zlínské Škole umění, která suplovala svou kvalitou uzavřené české vysoké umělecké školství. Síla osobnosti učitele sochaře Vincence Makovského Axmana ovlivnila přímo rozhodnou měrou, mnohokrát se v pozdějších letech z mistrova díla sám poučil. Někdy však vyznělo až přílišné ovlivnění Makovského tvorbou kontraproduktivně . Vincenc Makovský poskytl Axmanovi vynikající školení, rozvinul jeho talent, podnítil jeho zájem o expresi v sochařském výrazu, citelnou už u jeho prvních a výrazných děl.

Pokračovat ve čtení

45. výročí úmrtí sochaře Vladimíra Navrátila

V tomto roce uplynulo 45 let od úmrtí zasloužilého umělce profesora Vladimíra Navrátila, významného sochaře a profesora pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Vladimír Navrátil byl autorem řady závažných realizací i brilantních komorních plastik. Narodil se v Olomouci, dětství prožil ve Velkém Újezdě. Středoškolská studia absolvoval ve slavné kamenosochařské škole v Hořících, později byl žákem a asistentem profesora Bohumila Kafky na pražské Akademii výtvarných umění.

Prvním vyzrálým dílem, vzniklým z poučení z předchozího vývoje sociálního civilismu, je kriticky laděné sousoší Chudý oběd, jež můžeme dnes spatřit před akademií. Další z děl se už vyznačují pro Navrátila typickou lyrikou, využitím krás modelace povrchu, kontrastu tváře a detailů rukou s povšechně modelovanou hmotou, která zosobňuje život rodící tvar. Jsou to komorní plastiky Lédy, dvojice rukou inspirovaná Rodinem a další. Vyjímkou je pak robustní pískovcová socha Hané zasazená do archutektury spořitelny v Dubu na Moravě.

Pokračovat ve čtení