Novinky

V séto sekci našeho webu zveřejňujeme aktuální informace o našich aktivitách a projektech.

Institut české levice, z. ú. ve spolupráci s Klubem společenských věd, z.s. pořádal

Panelovou diskusi o modelech socialismu z pohledu české levice

14. 10. 2019 od 14 hodin v zasedacím sále č. 76 v budově Politických vězňů 1531/9, Praha 1

Moderátor diskuze: Jan Klán, tajemník institutu

Hosté:
  • Stanislav Grospič, poslanec za KSČM
  • Jiří Malínský, Masarykova demokratická akademie
  • Roman Blaško, redaktor Halo novin
  • Lubomír Ledl, Strana demokratického socialismu
  • Jiří Málek, transform! europe a SPEDD

Jednalo se o první akci Institutu české levice, z.ú., kterou pořádal ve spolupráci s Klubem společenských věd. Hlavním cílem panelové diskuze byla společná debata o modelech socialismu z pohledu levicových subjektů, které zastupovali jednotliví řečníci. Pozvání přijali zástupci KSČM, KSČ, SDS, ČSSD a Transform! europe a SPED. Ze samotné diskuze vyplynulo, že všichni řečníci o socialismu mluví, přesto ho nikdo z nich konkrétně nespecifikoval, obdobně se nevyjádřili k jeho budoucí formě. Aktéři diskuze se opírali hlavně o politické programy svých politických subjektů.

Stanislav Grospič, poslanec za KSČM: hovořil o měnícím se pohledu na slovo socialismus za posledních 30 let. Poukázal na to, že se uvnitř KSČM vedla a vede diskuze, jak pojem socialismus přesně definovat. Dle jeho názoru je potřeba vnímat, proč socialismus v našich podmínkách skončil v roce 1989. Důležitým poznatkem je aktuální stav budování socialistické společnosti v asijských zemích. KSČM jako politický subjekt, chce socialismus a vychází přitom z marxistické teorie. V každém období se na pojem socialismu díváme jinak a mění se i jeho samotná definice. Poukázal na vztah práva před a po roce 1989, kdy přednesl, že mnoho zákonů z doby před rokem 1989 je dodnes stále platných a posloužily k budování nového systému. Tyto věci je potřeba hlouběji analyzovat při modelování budoucího socialismu.

Jiří Malínský, Knihovna a vzdělávací centrum Miloslava Ransdorfa, emeritní archivář Lidového domu, předseda sekce historiků při ČSSD: dle jeho názoru je dnešní levice v krizi. Po roce 1989 odešlo mnoho lidí, kteří pamatovali dobu před rokem 1945 a mohli tak navazovat na dělnické hnutí. Poukázal na problém socialistického hnutí jako celku. Levice vyrostla z chudinských poměrů. Jednalo se o reakci pracujících proti zaměstnavatelům (kapitalistům). Myšlenka socialismu pomohla mnoha lidem se z chudoby vymanit. Současné socialistické hnutí je nefunkční ve svých základních článcích, a to jak na lokální, tak globální úrovni. Globalizace bere státům jejich vlastní identitu k občanům, stejně i suverenitu. V současnosti se vytratil levicový životní styl z doby před rokem 1939. Pokud chce být myšlenka socialismu opět v kurzu, tak musí slučovat ideu a profesionalitu. V tomto vztahu je nutné se podívat do minulosti. Levice jako celek musí projít rekonstrukcí, provádět mezigenerační solidaritu. Jiří Málek, Transform! europe a SPED: sám sebe považuje za staromarxistu. Transform! europe je mezinárodní organizace, která spojuje levicové subjekty, které se zabývají levicovou teorií. Dle jeho názoru se od použití termíny socialismus postupně odstupuje, ale neustupuje se od obsahu onoho termínu. Transform! europe k modelu socialismu naposledy publikoval sborník v roce 2008. Od té doby je na mezinárodním poli vakuum. Pojem socialismus je v Evropě zafixovaný. Ví se o něm, ale moc se o něm nemluví. Poukázal na sociologické výzkumy CVVM, které se věnují sebehodnocení občanů na právo – levé škále, kam sami sebe zařazují. Levici se její cíl vzdaluje a vyčerpal se. Poukázal na problém odměňování v socialismu. S tím by měla levice při modelování budoucího socialismu pracovat velice opatrně. Velká radikalita je na škodu, protože spíš odrazuje lidi od myšlenky socialismu. Radikální levice se v tomto pohledu sociálně demokratizovala a ustoupila ze svých pozic. Do budoucna bude určujícím vztahem problém klimatických změn, kdy by mohlo vzniknout hnutí Rebelie proti vyhynutí. Problematika systémové změny se musí dotknout kapitalistické společnosti. O Číně se v levici jako celku moc nemluví, což je na škodu, protože se jedná o funkční systém, který ve své podstatě navazuje na Lenina a jeho politiku NEPU.

Roman Blaško, novinář Haló novin, člen KSČ: chválil, že je nutné diskutovat o modelech socialismu. Politický subjekt, který reprezentoval, znova vznikl v roce 1995. Rozpor mezi KSČ a KSČM je dle jeho názoru v pohledu na mimořádný sjezd předlistopadové KSČ v prosinci 1989. Jeho politický subjekt se opírá o demokratický centralismus, vychází z teorie marxismu – leninismu a vychází z třídního pohledu na společnost. Plně se hlásí k době před rokem 1989. Porážku socialismu vnímá jen jako historickou přestávku a k socialismu se společnost opět dostane. Socialistická světová soustava byla největším úspěchem mezinárodního dělnického hnutí. Socialismus je cesta, ne cíl. Jedná se tedy o prostředek k dosažení cíle. Levice je však zatlačována do kouta kapitálem. Poukázal na nebezpečí fašizace společnosti. Jejich politický subjekt nemá žádnou novou definici socialismu a vychází z kritiky kapitalismu, kdy tvrdí, že kapitalismus nemůže existovat bez válek, vykořisťování a kriminalizování společenských vrstev. Hlavním cílem socialismu by měl být hlavně mír ve společnosti.

Mezinárodní konference Kominterna a střední Evropa. Nástroj zahraniční politiky Sovětského svazu.

Konaná dne 3. října 2019 v prostorách Přednáškového sálu Národního archivu v Praze, kterou s Národním archívem spolupořádal Historický ústav Akademie věd České republiky za podpory Strategie AV 21 Akademie věd České republiky.

Mezinárodní konference ke Kominterně měla za cíl vyvrátit určité stereotypy a nepravdivá tvrzení, která jsou překládána směrem ke Kominterně. Konference byla rozčleněna do 6 bloků – Vznik Kominterny a sovětská zahraniční politika, Kominterna v Evropě. Případové studie, Kominterna v anglosaském světě, Kominterna a KSČ, Národnostní politika na příkladu Podkarpatské Rusi a Rudé družstevnictví, rozpuštění Kominterny a její reinkarnace. Přínosem konference byla zevrubná historická analýza bez ideologického zabarvení. Pro dějiny levicového hnutí je podstatné, že se přednášející snažili nevkládat do svých vystoupení své subjektivní pocity. Nejhodnotnější byl blok Rudé družstevnictví, kde Jan Slavíček představil družstvo Včela, což bylo největší družstvo v dobách první republiky a v roce 1938 mělo 74 000 členů, asi 480 obchodů. Od roku 1920 byla Včela kontrolována KSČ. Družstevnictví bylo za první republiky velice důležitou institucí a to jak z oblasti ekonomiky, tak sociálních vztahů ve společnosti.

Přínosný byl také blok, který se věnoval vztahu Kominterny a KSČ. V tomto bloku bylo představeno, jak velký vliv měla Kominterna v době založení KSČ (1921) a posléze v době její „bolševizace“ v roce 1929. Zde byla představena případová studie ohledně vyloučení Josefa Guttmanna z KSČ v roce 1933, kdy byl označen za trockistu. Jednalo se o období, kdy byla KSČ v zajetí sociálfašismu, protože se kolem našich hranic nacházelo nacistické Německo a vzrůstající vliv fašismu a nacismu.

V roce 1943 byla Kominterna rozpuštěna a po skončení druhé světové války byla nahrazena Kominformou, což bylo Informbyro Komunistických a dělnických stran a byla založena v roce 1947. Svoji činností navazovala na Kominternu. Nicméně i Kominforma byla zrušena a to v roce 1956. Závěr: pro levicové myšlení byla konference velice podnětná, protože ukázala na to, že ve své době byla Kominterna zajímavým projektem, když byla KSČ velice populární a masová strana. Nicméně i do Kominterny, stejně i komunistických stran vstupoval fenomén politických procesů, což poté vedlo k snížení vážnosti jak družstevnictví, stejně i odborů.

Ve dnech 19. a 20. září 2019 jsem byla jako externí spolupracovnice členkou týmu Institutu české levice, z. ú., který se zúčastnil výročního shromáždění Transform! Europe, které se koná každoročně, a jehož členy jsou evropské levicové nadace a organizace, povětšinu hlásící se ke straně Evropské levice. Transform je k této straně podle bruselské legislativy asociován a přidružen jako její nadace a měl by straně Evropské levice poskytovat analytické a teoretické zázemí. Přítomno bylo 50 účastníků a za ČR zde byla Společnost pro evropský dialog jako členská organizace. První den bylo oficiálně zahájeno jednání a schválen program. Podrobně byla zhodnocena činnost za minulý rok a byla provedena kontrola čerpání rozpočtu.

Následovalo přijetí nových členů a pozorovatelských organizací. Poté proběhla rozsáhlá politická debata o situaci v Evropě (militarizaci evropských struktur, Brexitu) a její transformaci, a to také včetně prezentace struktur evropských stran a klimatické krize. Stavem a postupem, jak dále pokračovat v otázkách Evropy a levice, by se mělo také zabývat Evropské fórum v listopadu, což je evropské levicové setkání, na kterém se aktivně podílí také Transform. Jednání kongresu strany Evropské levice, které bude v prosinci, by se mělo zabývat stavem Evropy a otázkou reformy EU z pohledu levicové politiky.

Součástí programu byla také prezentace problémových témat pro rok 2020 jejími garanty. Mezi ně patřily i tři projekty, které se týkaly České republiky: Klimatická stabilita a mír, film o postavení pracujících v období 1918 až 1939 v Čechách a projekt zabývající se strategií mediální spolupráce.

Po představení shora všech uvedených projektů byly ustanoveny tři pracovní skupiny: zabývající se ekologií a transformací, politickou strategií levice, a teorií třídy, socialismu, technologie a feminismu. V rámci každé skupiny pak byly diskutovány příslušné projekty.

Druhý den jednání se pak jednotlivé projekty schvalovaly, včetně jejich rozpočtů.

Zpráva z konference „Nepodmíněný základní příjem: Řešení pro 21. století?“ konané dne 26. 9. 2019 v ul. Řehořova 33/39, Praha 3

Jako zástupce Institutu české levice, z. ú., jsem se zúčastnil konference, kterou pořádala nadace Rosy Luxemburg Stiftung ve spolupráci s pražskou Školou alternativ a Ekumenickou akademií. Konference byla velice podnětná a její výstupy mohou sloužit pro implementaci nepodmíněného základních příjmu do programů levicových stran.

Konference byla rozdělena do 4 bloků, kdy první dva se týkaly teoretického uchopení konceptu základního příjmu a zbylé se věnovaly praktické implementaci. Nejzajímavější byly příspěvky zahraničních hostů z Německa a Finska. Zatímco Německo reálně uvažuje o zavedení základního příjmu a vytváří k tomu určité instrumenty. Dokonce má upraveno i možnost zestátnění výrobních prostředků, respektive zespolečenštění. Sociální vědec Ronald Blashke hovořil o politickém konceptu základního příjmu a své argumenty opíral hlavně o emancipaci. Naproti tomu ve Finsku již s experimentem začali a jsou k dispozici již první výsledky za rok 2017.

Pokud jde o teoretickou část, kde vystoupili zástupci z České republiky, tak nejpodnětnější bylo varování, že jak nám bude postupně digitalizace a robotizace ubírat pracovní místa, tak bude nutné určitým způsobem zavést základní příjem, protože mnoho lidí nebude mít práci. Rovněž se hovořilo o celkových nákladech zavedení nepodmíněného příjmu. Jeho zavedení však nezahrnují jen pozitiva, ale také negativum v podobě, že lidem vznikne značné množství volného času, který musí nějakou činností naplnit. Na modelových příkladech bylo ukázáno, jak se teorie lišila od praxe. Bohužel stále není uskutečněno mnoho projektů, které by zaváděly nepodmíněný základní příjem. Pilotní projekt byl spuštěn ve Finsku a jeho výsledky představil Jukka Pietilainen, ředitel Left Forum z Finska. V jejich případě byla výše nepodmíněného základního příjmu postavena na částce 800 euro, takže poměrně vysoko ve srovnání s příjmy v ČR. Výsledky za rok 2017 napovídaly, že nepodmíněný základní příjem pomohl lidi motivovat k větší snaze hledat si práci, ale hlavně získali více času na to si najít adekvátní zaměstnání. V této souvislosti je nutné poznamenat, že koncept nepodmíněného základního příjmu mají ve svých programech jak levicové, tak pravicové strany. Zatímco pravice na koncept nahlíží skrze sociální dávky. Tedy, že by základní příjem nahradil model státní a sociální podpory. Naproti tomu levice vnímá koncept základního příjmu jako možnost snížit nerovnost a ještě více zahrnout emancipaci, nárůst volného času. Jak nám naroste volný čas, tak se budeme moci více politicky angažovat a tím vytvářet novou budoucnost.

Konference se konala pod záštitou Nadace Rosa Luxemburg Stiftung e. V. a měla za cíl reflektovat posledních 30 let od listopadu 1989 se zaměřením na budoucnost. Konference se zúčastnil tajemník institutu.

Konference byla rozdělena do tří bloků. Prvním blokem bylo bilancování polistopadového vývoje, a kam jsme za oněch 30 let dospěli. Ekonom Zbyněk Fiala objasňoval ekonomickou transformaci v 90. letech minulého století a její důsledky pro současnost. Filosof František Neužil se zaměřil na důvody rozpadu státně socialistického systému a poukázal na koncept, kdy filosof Josef Heller označil minulý režim za protosocialismus. Ze zahraničních hostů vystoupil ze Slovenska politolog Tomáš Profant a poukázal na problém odlivu peněz na zahraniční projekty v rámci rozvojové pomoci.

Druhý blok se zaměřil na změnu orientace. Přednášející se zabývali tím, jakým směrem se má vydat dnešní levice. Se svým příspěvkem vystoupil filosof Václav Bělohradský a objasnil tři systémové změny, které musí levice provést, aby opět nastala její renesance. Se svým příspěvkem vystoupila socioložka Alena Wagnerová, která se zaměřila na vztah minulosti a budoucnosti. O perspektivách levice jako celku pohovořil novinář Martin Hekrdla. Příspěvek ve směru zelené politiky a budoucího socialismu přednesl Josef Patočka, novinář a aktivista. Ten poukázal na problém klimatické změny a závislosti civilizace na neobnovitelných zdrojích.

Poslední, třetí blok, se zaměřoval na to, co vlastně dělat dál? Zde vystoupili Michaela Pixová sociální geografka, dále Antonín Hořica, aktivista, Apolena Rychlíková, režisérka, Arťom Korjagin, aktivista, Filip Hausknecht, politik a Petr Pávek, aktivista.

Strana 1 z 2