120. výročí narození sochaře Karla Lidického

V tomto roce si připomínáme 120. výročí narození národního umělce Karla Lidického, sochaře a profesora Akademie výtvarných umění. Karel Lidický se narodil v Hlinsku, absolvoval hořickou kamenosochařskou školu a následně se stal žákem profesora Otakara Španiela na pražské AVU. Příklad svého profesora , vynikajícího portrétisty, modeiléra a osobnosti značného intelektu, byl pro Lidického závazný, sám Španielovi pomáhal při realizaci některých jeho děl (soutěžní návrh pro vrata Svatopetrského chrámu ve Vatikánu).

Pokračovat ve čtení

100 let od narození sochaře Miloslava Chlupáče

Před 100 lety se v Benešově u Prahy narodil sochař Miloslav Chlupáč, významný tvůrce modernistických realizací pro architekturu, aktivní účastník československého výtvarného života po druhé světové válce, tvůrce mimořádných komorních i monumentálních děl.

Uzavření českých vysokých škol v roce 1939 zabránilo Chlupáčovi pokračovat ve studiu medicíny, začal pracovat v kamenolomu a později v kamenosochařské dílně slavného reprodukčního sochaře Otakara Velínského. Miloslav Chlupáč stal žákem Josefa Wagnera v jeho ateliéru na Vysoké škole umělecko-průmyslové. Současně působil jako redaktor Kulturní politiky.

Pokračovat ve čtení

Pomoc především malým obcím má smysl

Sněmovna minulý týden přijala usnesení, v němž žádá vládu, aby v případě obcí do 3000 obyvatel navrhla řešení výpadku jejích příjmů ze sdílených daní v souvislosti s pandemií. Jsem ráda, že kolegové poslanci přijali můj návrh usnesení. Zajištění investičních akcí u těchto malých obcí je velmi důležité. Nikdo totiž nechce, aby obce doplatily na vzniklou situaci, která nejvíce dopadá právě na nejmenší obce, kde výpadek každých deseti tisíc hraje velkou roli. Proto jsme se snažili najít nějaké racionální řešení. Malé obce můžou tyto finanční prostředky investovat například do mateřských škol či do výstavby tolik potřebných obecních bytů. Díky této pomoci udržíme lidi na venkově. Vylidňováni nic dobrého nepřináší. Místní firmy budou mít navíc práci v rámci těchto investic. Pomůžeme tak ekonomice v regionu. Jde o konkrétní a hmatatelnou pomoc především pro obyvatele těchto dotčených obcí, které by si bez naší pomoci v mnoha případech jen těžko poradily.

Pokračovat ve čtení

Příliš drahá utopie

Příliš drahá utopie

V rámci hledání východisek ze současné ekonomické krize a překonání sociálních i mravních důsledků pandemie koronaviru včetně předcházení jejích cyklických výkyvů v ekonomickém, sociálním i etickém slova smyslu se objevila ve veřejném prostoru recidiva poměrně staré ideje zaručeného, nebo nepodmíněného základního příjmu¹. V západní Evropě (konkrétně ve Finsku, Holandsku, Švýcarsku a jinde) se v tomto smyslu v předchozích letech uskutečnilo několik experimentů, které v zásadě kopírují zkrachovalé pokusy v 70. letech v USA. Přes tyto nepodařené experimenty a několikrát prokázanou nereálnost se idea rovného příjmu objevuje - byť zatím v marginálním měřítku a spíše jako podnět k diskuzi - stále znova v případech, kdy si establishment neví rady se složitou ekonomickou a sociální situací ve společnosti a byť třeba jen latentně hrozícími mravními a politickými problémy.

Pokračovat ve čtení

Strategické úvahy v nejistých dobách - zahájení diskuse

Strategické úvahy v nejistých dobách - zahájení diskuse

Autor: Walter Baier, politický koordinátor Výkonný výbor transformace!europe představuje následující strategický dokument k diskusi

Předvídání je velmi složité, zvláště, jde-li o budoucnost

I.

V lednu, kdy se virus Covid-19 dostal do Evropy, byly na to upozorněny vlády členských států a Evropská komise, ale opomněly přijmout preventivní opatření proti jeho šíření. Itálie a Španělsko, jejichž systémy zdravotní péče byly vyhublé desítkami let úsporných politik, byly nejvíce tragicky zasaženy a byly ponechány, aby se postaraly samy o sebe. Místo okamžité pomoci, ministři financí zemí EU dočasně pozastavili fiskální dohody, což znamená dočasné řešení problému, který by byl méně závažný, pokud by se netýkal Fiskální dohody.

Pokračovat ve čtení

Koronavirová pandemie: test lokálních přístupů a globální koordinace

Koronavirová pandemie: test lokálních přístupů a globální koordinace

Současná pandemie může mít vážné dopady jak na zdraví a životy mnoha lidí, tak na dlouhodobé uspořádání světa. Podobně působily v dějinách jiné závažné nemoci či války. Toto stanovisko zaujímají nejen autoři kritičtí k současnému globálnímu řádu, ale také bývalý ministr zahraničí USA a národní bezpečnostní poradce Henry Kissinger ve svém článku „Koronavirová pandemie navždy změní světový řád" (Kissinger 2020), kde zdůrazňuje, že je nutné zvládnout současnou pandemii a připravovat se na novou éru.Vláda by měla zajistit ochranu zdraví lidí a chod země a zároveň by všichni měli začít pracovat na proměně podmínek, které by byly schopny reagovat na bezprecedentní společenské, technologické a geopolitické proměny. Víme však již, jaký bude rozsah změn? Na to bych rád naznačil odpověď v tomto eseji.

Pokračovat ve čtení

Krátká zamyšlení o válce a odboji

Krátká zamyšlení o válce a odboji

Osvobození Československa od nacistické nadvlády, které vyvrcholilo v květnu 1945 na území dnešní České republiky porážkou nacistického Německa, současně ukončilo boje druhé světové války na evropském kontinentu. Šestiletá poroba naší vlasti se proměnila v minulost. Pro generaci našich rodičů, prarodičů a mnohdy už i praprarodičů patřily zmíněné události mezi nejsilnější životní zážitky. Doslova celá česká společnost, až na nevelkou skupinu kolaborantů, se radovala ze znovunabyté národní svobody. Nefalšovanou a upřímnou byla i vděčnost, kterou v květnových dnech roku 1945 cítili a spontánně projevovali svým osvoboditelům obyvatelé českých zemí. Optimistická nálada těch dnů vyrůstala z vědomí, že je konec utrpení, strachu a obav o vlastní život i životy blízkých, které sebou přinášela nadvláda cizí mocnosti a válka. Vždyť právě české země byly nejdéle okupovaným evropským územím. Připomeňme si tedy poměry, které sebou přinášela nacistická okupace, neboť v nich je ukrytá odpověď na otázku, kterak vnímat a jak posuzovat stále se vzdalující květnové události roku 1945.

Pokračovat ve čtení

Geopolitická „hra o Prahu"

Geopolitická „hra o Prahu"

Diskuse o závěru druhé světové války a souvislostech závěrečných událostí ve středu Evropy dnes již představuje prostor velké knihovny. Soustředíme se tedy na hlavní linie tohoto dramatu.

Dlouhodobě stanoveným strategickým úkolem Rudé armády bylo rozdrcení německých armád ve středu Evropy, s důrazem na české země. Osvobození Prahy zde byl přisuzován význam především politický. Stratég Stalin s blížícím se závěrem války, koneckonců stejně jako britský ministerský předseda Churchill zohledňoval zájmy britské, stále více zohledňoval politické cíle Sovětského svazu ve 2. světové válce. Byl informován o tajných jednání amerických diplomatů s představiteli Německa ve Švýcarsku a přes velká slova o poválečném spojenectví, která zazněla na jaltské konferenci, nedůvěřoval svým západním partnerům. I proto poradu v Kremlu k berlínské útočné operaci 1. dubna 1945 zahájil otázkou: „Kdo tedy bude dobývat Berlín, my, nebo spojenci?" ¹ V té době však již byly Stalinem schváleny dvě útočné operace, v jejichž plánech se poprvé objevilo jména Praha. Na zasedání byly koncepčně řešeny všechny bezprostřední vojenské cíle války v Evropě, tedy i otázka osvobození Prahy. ² Stalin, který byl tvůrcem sovětské zahraniční politiky, uvažoval geopoliticky, takže otázce osvobození středu Evropy, mj. velkých hlavních měst zemí se zde nacházejících, věnoval neustálou pozornost. Pochopitelně vycházel z podkladů zpracovaných za války sovětskými diplomaty a vojáky. Nemohl si tudíž nepřipomenout klíčovou analýzu zástupce lidového komisaře zahraničí Ivana Majského zpracovanou k 11. lednu 1944. Již tehdy Majskij zdůraznil, že Československá republika: „[…] vzhledem k politickým náladám obyvatelstva, a také v souvislosti s nedávným podpisem sovětsko- československého paktu o vzájemné spolupráci na 20 let, je schopna se stát nástrojem našeho vlivu ve střední a jihovýchodní Evropě." Majskij doporučoval diferencovat postoj k Československu od vztahů k polské vládě v emigraci. Sovětský svaz měl podporovat československé zahraničněpolitické požadavky a mezi oběma státy měla být vytvořena dostatečně dlouhá společná hranice. ³ Stalin vnímal otázku ustavení poválečných režimů na osvobozených územích jako mocenskou záležitost. Programově a jednoznačně se Stalin vyjádřil při jednání s jugoslávskou delegací 12–13. dubna 1945, když hovořil o realitách právě končící války: „Tato válka se odlišuje od všech předchozích: Kdo obsazuje území, ten nastoluje svůj vlastní společenský řád. Každý zavádí svůj systém tam, kam vstupuje jeho armáda. A jinak tomu být nemůže." ⁴

Pokračovat ve čtení

Mýtus a 75 let - od konce a začátku

Mýtus a 75 let - od konce a začátku

Každý národ má svůj základní mýtus nebo několik mýtů. Všechny mají jedno společné: Vzpomínku. Pro srovnání s mýtem Čechů střední a mladší generace jak je vnímám, se nabízí USA a jejich Den nezávislosti. Francie se svojí revolucí, moderní Německo se Dnem sjednocení apod. Pro bývalý SSSR to byla VŘSR 1917, dnes vehementně zapomínaná. Pravděpodobně i proto, že pravda bolí, SSSR neexistuje a pro následníka, Ruskou federaci se nabízí bližší událost: Vítězství Rudé armády nad fašismem a nacistickým Německem, jako doposud největšího zla v historii válek, ve Velké vlastenecké válce.

Pokračovat ve čtení

55 let od úmrtí sochaře Oldřicha Peče

Před 55 lety opustil po těžké nemoci olomouckou výtvarnou scénu akademický sochař Oldřich Peč (1922-1965).

Peč se narodil ve Voticích v rodině herce a operního pěvce Julia Peče a jeho manželky, rovněž herečky Josefy, pocházející z hereckého rodu Hradeckých. Oldřich spolu s bratrem Zdeňkem následují rodiče v putování po divadelních angažmá (České Budějovice, Košice, Ostrava ad.), hrají v komparzu dětské role, v Ostravě si dokonce takto zahrají po boku pozdějších hereckých legend jako Eduarda Kohouta, Gustava Nedbala nebo Jiřiny Štěpničkové. Zatímco se bratr Zdeněk věnuje studiu na Obchodní akademii, s Oldřichem se počítá jako s pokračovatelem rodiné tradice. Před válkou se rodina usazuje v Olomouci v ulici Na Šibeniku, Oldřich Peč má zpočátku angažmá ve Valdenově činohře, později odejde k běžnému zaměstnání a stýká se s herci olomouckého divadla (mimo jiné s budoucí hvězdou Josefem Bekem) a s místními uměleckými kruhy, s mladým sochařem Rudolfem Doležalem pak obdivuje dílo staršího Karla Lenharta a začíná s prvními sochařskými pokusy, který vyúsťují ve významný Autoportrét (1942). Spolu s Vojtěchem Hořínkem se účastní prací na formování soch Sloupu Nejsvětější Trojice na olomouckém náměstí. Olomoucké období však přervalo totální nasazení, Oldřich Peč odchází do Rakouska a v neuspokojivých podmínkách onemocní chorobou ledvin. Po hospitalizaci z totálního nasazení utíká, po zbytek váleřného období je nasazen jako dělník v olomoucké továrně Letov, kde si oblíbí práci s kovem.

Pokračovat ve čtení