Utopický vizionář Bernard Bolzano
U příležitosti 241 let od narození vychází studie nahlížející optikou politické ekonomie na B. Bolzana i jeho ctitele a následovatele.
Bolzano nebyl jen matematikem a logikem evropského formátu, teologem, filozofem, učitelem a vychovatelem, nýbrž také kritickým sociálním myslitelem a reformátorem, jehož dílo má i zřetelné dimenze ekonomické. Hospodářské aspekty v Bolzanově vizi hrají důležitou roli a tato nespočívá na fundamentech pouze naivně fantazijních. Východisko jeho ekonomických úvah představuje kategorie vlastnictví. V díle Bolzana lze vystopovat vizionářství sociálního státu, veřejného sektoru či zárodky prvků ekonomie blahobytu. Ocenit je možné promyšlenost, logičnost a přesnost projektu účelně zřízeného státu. Díky práci O nejlepším státě – kterou samotný Bolzano odmítá za života zveřejnit, a jež vzniká paralelně s logickým pojednáním Vědosloví a dalšími díly – se stává nejznámějším českým utopistou. Spis zůstává první původní, a dodnes i jedinou, ucelenou a systematickou českou utopii. Bolzano je monografií interpretován jako osobnost pokroková, ovšem nikoli pokrokářská. Řazení mezi utopické socialisty však zůstává diskutabilní, neboť nelze přehlížet nábožensko-etické ukotvení celého Bolzanova díla, resp. fakt, že pojítkem Bolzanových veškerých aktivit zůstává nejvyšší mravní zákon. Kněz-socialista Bolzano přitom má nejblíže k socialismu státnímu. Bolzano je líčen jako poslední český polyhistor, jako osobnost česká, i když německy píšící, s připomenutím jeho zemského patriotismu a idealistického světonázoru. Představeni monografií jsou bolzanovci, včetně vesměrného bloudění posledního kacíře v českých dějinách, moravského buditele, reformátorského snílka, utopisty (teoretika i neúspěšného praktika) F. M. Klácela. S připomenutím kněze-socialisty Klácela taktéž coby zhrzeného mentora a poučovatele B. Němcové nejenom ohledně idejí utopického socialismu a komunismu. Kritické připomínání Bolzana-vizionáře je užitečné v souvislosti s varovným mementem vznášejícím se nad levicí tuzemskou i zahraniční – nestát se vymírající utopickou sektou. Utopie jsou přitom nerozlučně spjaté právě s levicovou a radikální politikou. Realizace levicových vizí o spravedlivějším sociálně-ekonomickém uspořádání je podmíněna vírou v lepší budoucnost, včetně představivosti. Přičemž ztráta představivosti může být vnímána jako projev bezmoci celé společnosti v dnešní dystopické době, plné chaosu a synergie krizí. Odvážné představy posouvaly svět dále. Bez utopií zbývá pouze beznaděj.