Frydecky

Raná tvorba Václava Frydeckého

Je tomu právě deset let, kdy českou sochařskou scénu opustil sochař Václav Frydecký, olomoucký rodák, který od doby svých vysokoškolských studií žil a tvořil v Praze. A právě v době tohoto výročí jsem se dostal ke katalogu rané sochařovy tvorby, který i přes nepříliš objemný formát (ale i díky velmi kvalitním fotografiím děl a neméně dobrému tisku) doslova uhranul.

Frydecký patřil ke generaci, která na výtvarnou scénu nastoupila po druhé světové válce, konkrétně v průběhu 50. let 20. století. Prvním Frydeckého učitelem byl na Vysoké škole uměleckoprůmyslové profesor Bedřich Stefan. Po tomto krátkém období na VŠUP přechází Frydecký na Akademii výtvarných umění, kde jej vede profesor Jan Lauda, jemuž později jeho žák Václav Frydecký vytvoří hodnotnou pamětní desku na Hradčanském náměstí, které předcházela neméně kvalitní portrétní a figurální studie. Ačkoli je doba školení u Bedřicha Stefana příliš krátká, přesto jeho vliv zahlédneme v pozdějším sousoší žen po koupání ve Františkových Lázních (všimněme si ozvuků stylizace Stefanových ženských figur reliéfního vlysu na budově Českých drah na Ulrichově náměstí v Hradci Králové), shodný námět spolu s prvním učitelem řeší v tematice medvědů, kde dospívají k obdobným výsledkům.

Pokračovat ve čtení

Sochař Václav Frydecký v Nové síni

Ke kulatým výročím narození a úmrtí významného a neprávem opomínaného sochaře Václava Frydeckého (1931-2011) přikládám i tento svůj text, který je inspirován katalogem vydaným k souborné výstavě sochařova díla v pražské Nové síni na počátku 90. let.

Kromě úvodního textu od Dr. Františka Dvořáka se především poprvé setkáváme s celou řadou fotografií předtím kuse zmiňovaného Frydeckého díla, jejichž objem předčila až krátce před umělcovou smrtí vydaná Dvořákova monografie (2009).

Zrak diváka jako první upoutají Frydeckého portréty, prosté jakékoli konvenčnosti či dobové manýry, spoléhající na svůj výtvarný cit a zkušenost sochaře. Jakoby snadno vyhmátnutý výraz, model hlavy s dotyky sochařových prstů, plochy, ze kterých cítíme pohyb mistrovy dlaně a zářez ostré špachtle, která tváři v podtržení rysů dodá na expresivitě. Takové jsou Frydeckého hlavy herce Jaroslava Marvana (studie pro pražské Národní divadlo), architekta Ribery, rektora Karlovy univerzity doktora Oldřicha Starého. Tato řada vrcholí robustním portrétem sochařova staršího přítele, malíře Jana Baucha, jehož bronzová hlava patří dozajista k tomu nejlepšímu v portrétní galerii našeho sochařství. Neméně kvalitní je u hlava herečky Dany Medřické, která je v bronzovém odlitku umístěna ve foyer Národního divadla.

Pokračovat ve čtení

Raná tvorba Václava Frydeckého

Je tomu právě deset let, kdy českou sochařskou scénu opustil sochař Václav Frydecký, olomoucký rodák, který od doby svých vysokoškolských studií žil a tvořil v Praze. A právě v době tohoto výročí jsem se dostal ke katalogu rané sochařovy tvorby, který i přes nepříliš objemný formát (ale i díky velmi kvalitním fotografiím děl a nemáně dobrému tisku) doslova uhranul.

Frydecký patřil ke generaci, která na výtvarnou scénu nastoupila po druhé světové válce, konkrétně v průběhu 50. let 20. století. Prvním Frydeckého učitelem byl na Vysoké škole uměleckoprůmyslové profesor Bedřich Stefan. Po tomto krátkém období na VŠUP přechází Frydecký na Akademii výtvarných umění, kde jej vede profesor Jan Lauda, jemuž později jeho žák Václav Frydecký vytvoří hodnotnou pamětní desku na Hradčanském náměstí, které předcházela neméně kvalitní portrétní a figurální studie. Ačkoli je doba školení u Bedřicha Stefana příliš krátká, přesto jeho vliv zahlédneme v pozdějším sousoší žen po koupání ve Františkových Lázních (všimněme si ozvuků stylizace Stefanových ženských figur reliéfního vlysu na budově Českých drah na Ulrichově náměstí v Hradci Králové), shodný námět spolu s prvním učitelem řeší v tematice medvědů, kde dospívají k obdobným výsledkům.

Pokračovat ve čtení

Sochař Václav Frydecký v Nové síni

Ke kulatým výročím narození a úmrtí významného a neprávem opomínaného sochaře Václava Frydeckého (1931-2011) přikládám i tento svůj text, který je inspirován katalogem vydaným k souborné výstavě sochařova díla v pražské Nové síni na počátku 90. let.

Kromě úvodního textu od Dr. Františka Dvořáka se především poprvé setkáváme s celou řadou fotografií předtím kuse zmiňovaného Frydeckého díla, jejichž objem předčila až krátce před umělcovou smrtí vydaná Dvořákova monografie (2009).

Zrak diváka jako první upoutají Frydeckého portréty, prosté jakékoli konvenčnosti či dobové manýry, spoléhající na svůj výtvarný cit a zkušenost sochaře. Jakoby snadno vyhmátnutý výraz, model hlavy s dotyky sochařových prstů, plochy, ze kterých cítíme pohyb mistrovy dlaně a zářez ostré špachtle, která tváři v podtržení rysů dodá na expresivitě. Takové jsou Frydeckého hlavy herce Jaroslava Marvana (studie pro pražské Národní divadlo), architekta Ribery, rektora Karlovy univerzity doktora Oldřicha Starého. Tato řada vrcholí robustním portrétem sochařova staršího přítele, malíře Jana Baucha, jehož bronzová hlava patří dozajista k tomu nejlepšímu v portrétní galerii našeho sochařství. Neméně kvalitní je u hlava herečky Dany Medřické, která je v bronzovém odlitku umístěna ve foyer Národního divadla.

Pokračovat ve čtení