Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XIII.
Vzájemná propojenost, česko-slovenská, v oblasti kultury a umění, byla v 60. letech zcela přirozená, a to jak v rámci konkrétního umění, tak i jeho teorie. Přispívaly k tomu vzájemné návštěvy významných představitelů, divadelní představení, dramaturgie filmů, výstavní činnost, v neposlední řadě televizní vysílání. Stejně to bylo i v oblasti teorie. Přispívala k tomu dostupnost knižní a časopisecké produkce, společné konference a podobně.
K těm osobnostem, které posunuly význam teorie a historie literatury ve slovenském i českém prostředí, patřil i Mikuláš Bakoš /1914-1972/. Podílel se na rozvoji strukturalismu a nadrealismu koncem 30. let. Byl spoluzakladatelem Spolku pro vědeckou syntézu. Studoval literární vědu a estetiku na K U v Bratislavě a UK v Praze. Působil v literárním ústavu SAV, pedagogicky na KU Bratislava. Publikoval v různých periodikách na Slovensku i v českých zemích. Například v 60. letech to byly Slovenské pohľady, Plamen, Kulturní tvorba a jiné. Podílel se na koncipování kulturní politiky po roce 1945. Z tohoto období pochází například článek v periodiku Blok ve kterém uvažuje o smyslu a poslání kultury. „První a hlavní podmínkou je organizace beztřídní společnosti, socializace vzdělání a kultury a z toho vyrůstající umělecká kultura nového člověka, osvobozeného od sociálního a hospodářského útlaku"/ Umění a společnost Blok r. II 1947-48/V 60. letech se především zasloužil o rehabilitaci avantgardních uměleckých směrů, jejich výkladu ve vztahu k marxistické estetice. Byly to například texty Problémy literatury vědy včera a dnes, a zvlášť publikace _Avantgarda 38._Svým způsobem navazoval na koncepty, které se zabývaly propojením marxistické estetiky se strukturalismem. V 60 letech to však nebyl jen srtrukturalismus, ale například také pozitivismus, fenomenologie a zvlášť existencialismus. Byly to filosoficko-estetické koncepty které se staly jistým inspiračním zdrojem pro řešení současné esteticko-umělecké problematiky.