Hendrych

K portrétům Jana Hendrycha

85.narozeniny sochaře Jana Hendrycha, profesora pražské AVU, nás nutí zamyslet se nad umělcovou tvorbou, nad jejími nuancemi v jednotlivých odvětvích sochařovy výtvarné aktivity.

Za důležitou oblast Hendrychova přínosu považuji dnes obecně opomíjenou oblast sochařského portrétu.

Je pozoruhodné, s jakou vnitřní jistotou v sochařské transformaci modelu vznikají už Hendrychovy školní práce. V Podobizně chlapce z roku 1954 je prokazatelně vidět zvládnutí těžkostí základů portrétního sochařství v poměrně suverénním pojetí. Dokládat na tomto realistickém díle vliv dětských portrétů manželky Hendrychova profesora, sochařky Marie Kulhánkové – Wagnerové, je poněkud přehnané. Během svých studií Hendrych nejen plní úkoly mající za cíl zvládnutí realistické formy, ale dotýkají se jej nemalou měrou vztahy k moderní české plastice (jmenovitě k osobnostem Otto Gutfreunda a Bedřicha Stefana) i aktuální tendence, především v oblasti italského neorealismu v portrétu a informelu v reliéfu a volné soše.

Pokračovat ve čtení

Jan Hendrych a tematická tvorba

V předválečném období, v době nacistické okupace i v prvních letech po porážce fašismu přirozená otázka moderního umění v podobě tzv. umění bojujícího, jak jej u nás prezentovala díla Filly, Makovského nebo Sychry a v zahraničí práce Picassa, španělských emigrantů či Renata Guttusa, dospěla od 70. let v našem umění spíše k jakémusi unavenému plnění výročních úkolů, z jehož výsledků se vytrácela upřímnost a bezprostřednost tvůrce i novátorství formy.

S odstupem času je zcela zřejmé, že přes rozsáhlou produkci odolají času jen některé realizace, jen některá díla. O to větší lítost můžeme cítit, když postupně nacházíme náznaky kvality tam, kde podobně tematická socha nebyla prioritou autorovy tvorby, nicméně se i námětů vážících se k historii a válečným letům umělec dotkl. Z těchto prací i pozdějších realizací na odlišná témata pak docházíme k lítosti nevyužitých vloh, které nepadly ani tak jako oběť proklamovanému ideologickému tlaku, ale spíše osobnímu komerčnímu zájmu a konkurenčnímu boji, který měl jisté mocenské krytí.

Pokračovat ve čtení

Konfrontace - Jan Hendrych 1963

Stránky významného časopisu, mapujícího výtvarné dění 50. a 60. let, obsahují i pohledy do ateliérů jednotlivých tvůrců. Časopis tak většinou v osmi či desíti fotografiích informuje čtenáře o aktuální tvorbě umělce. S odstupem času se dá říct, že překvapením roku 1963 v oblasti sochařství se stala prezentace šestadvacetiletého Jana Hendrycha, která sice nezapírá chuť po radikálních přeměnách tvaru v duchu soudobých tendencí. Přesto se však mladý sochař stále váže na figuraci, i přes silně abstraktní transformaci neutíká z bojiště o aktuální pohled na lidskou figuru, prostý jakékoli popisnosti a úprku k dříve preferovanému tradicionalistickému tvarosloví.

Pokračovat ve čtení

Jan Hendrych a tematická tvorba

V předválečném období, v době nacistické okupace i v prvních letech po porážce fašismu přirozená otázka moderního umění v podobě tzv. umění bojujícího, jak jej u nás prezentovala díla Filly, Makovského nebo Sychry a v zahraničí práce Picassa, španělských emigrantů či Renata Guttusa, dospěla od 70. let v našem umění spíše k jakémusi unavenému plnění výročních úkolů, z jehož výsledků se vytrácela upřímnost a bezprostřednost tvůrce i novátorství formy.

S odstupem času je zcela zřejmé, že přes rozsáhlou produkci odolají času jen některé realizace, jen některá díla. O to větší lítost můžeme cítit, když postupně nacházíme náznaky kvality tam, kde podobně tematická socha nebyla prioritou autorovy tvorby, nicméně se i námětů vážících se k historii a válečným letům umělec dotkl. Z těchto prací i pozdějších realizací na odlišná témata pak docházíme k lítosti nevyužitých vloh, které nepadly ani tak jako oběť proklamovanému ideologickému tlaku, ale spíše osobnímu komerčnímu zájmu a konkurenčnímu boji, který měl jisté mocenské krytí.

Pokračovat ve čtení

Sochař Jan Hendrych a exteriérové realizace

Právě letos, v roce sochařova významného životního jubilea, je vhodná příležitost popřemýšlet nad významem tvorby Jana Hendrycha, sochaře a medailéra, spjatého svou pedagogickou činností s pražskou AVU. Omezený objem tohoto textu se chce dotknout citlivého tématu veřejných realizací, kde se umělcův význam vzhledem k pozvolna narůstajícímu počtu exteriérových děl nadále upevňuje.

Na rozdíl od předchozích období je veřejnost o sochařově tvorbě stále intenzivněji informována. Není tomu tak jen díky dokumentu z cyklu Výtvarnické konfese, ři rozhlasovému pořadu Osudy, ale především díky intenzivní výstavní prezentaci tvůrce.

Pokračovat ve čtení