Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XV.
Mezi osobnosti, které se zapsaly do kulturního povědomí 60. let patřil bezpochyby i umělecký historik Václav Vojtěch Štech./ 1885- 1974 / 60. léta patřila k závěrečné kapitole jeho bohatého života a právě v této etapě, nesmírně obohatil nejširší veřejnost o problematiku umělecko-historickou. Bezesporu patřil v těm společenskovědním odborníkům, historikům, kteří nejen svým vzděláním, svými vědomostmi si dovedli získat to nejširší publikum. Byla to především televize, která umožnila realizovat cyklus nazvaný Procházky Prahou, kde právě V. V. Štech se stal tím, který jedinečnou formou seznamoval diváky s pražskými památkami. Tento pořad však obohatil také odborníky a to díky někdy méně známým faktům a především umělecko-historickým souvislostem, které, s nebývalým šarmem profesor Štech přednášel. V 60 letech publikoval také řadu textů, jak odborných, jako například obsáhlou monografii o Rembrandtovi, tak i publikace věnované popularizaci umění, Umění proč a k čemu, z roku 1960. Zvláštní pozornost, jak ve své době, tak i jako zdroj historických pramenů vyšly například Dohady a jistoty v roce 1967, Zvlášť populární se stala knížka V zamženém zrcadle, která vyšla ve dvou vydáních v letech 1967.1969, také vzpomínkový text, Za plotem domova z roku 1970. V.V.Štech právě v 60 letech se stal osobností jejíž význam dalece překročil akademickou půdu, byl ten, který seznámil nejširší veřejnost s dějinami umění, s památkami, v těch nejširších souvislostech. Také ve smyslu národním. Zvlášť v 60. letech mělo právě toto zdůraznění, kulturního dědictví, svůj nesmírný význam. Mimo tyto texty vycházely také další vydání Štechových starších publikací, jako například soubor statí nazvaných Skutečnost umění. Je to soubor studií, které vznikaly v průběhu deseti let a některé z nich vznikly za války v průběhu Štechova věznění v koncentračním táboře.