Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XVI.
K významným osobnostem, které se zapsaly do kulturně-politických dějin našeho prostředí, a to již od 50. let minulého století patří bezesporu Pavel Kohout , básník, prozaik, dramatik, narodil se v Praze v roce 1928. Jeho nejen umělecký, ale i společensko-politický vliv zasáhl nejen 60. léta. Publikoval a publikuje v českém a rakouském prostředí. V padesátých letech patřil k vedoucím představitelů budovatelské poezie. V období Pražského jara se velmi aktivně podílel na koncipování nového pojetí kulturní politiky. Mimo jiné pracoval v mládežnické redakci Čs. Rozhlasu, byl kulturním atašé v Moskvě, šéfredaktorem Dikobrazu. Působil také v Československé televizi, v Divadle na Vinohradech. Účastnil se IV. Sjezdu SČSS v roce 1967, kde přečetl Solženicynův protestní dopis sjezdu Svazu sovětských spisovateů. Právě v 60. letech se diametrálně odlišně vyjadřoval, k uměleckým a politickým otázkám, než ve svých uměleckých a politických začátcích. Spolu s I. Klímou, A. J. Liehmem, L. Vaculíkem patřil k nejvýznamnějším postavám Pražského jara, publikoval v řadě dobových periodik. Ze své studijní cesty do Rakouska se do Československa nevrátil. Pavel Kohout patří v dějinách naší literární tvorby mezi nejplodnější autory. Jeho tvorba je známá doma i v zahraničí. Z období 50. let to byly sbírky budovatelské poezie. V rámci dramat „Zářiové noci", „Taková láska", také zfilmováno, věnoval se adaptacím, například knížky Julesa Vernea „Cesta kolem světa za 80 dní". Tato inscenace prošla řadou domácích i cizích divadelních scén. K dalším adaptacím patřila „Válka s mloky" Karla Čapka, Haškův „Josef Švejk" z roku 1963, V roce 1968 je to pak „Nenávist v prosinci", V roce 1969 „Aksál" V_ _tvorbě a životních postojích Pavla Kohouta se odráží celá složitost vývoje kultury a umění v dramatické době, a to nejen v období 60.let.