Dílo Jana Laudy ve fotografiích Josefa Sudka
Od narození sochaře Jana Laudy, profesora pražské AVU a mistra portrétní i monumentálně – dekorativní plastiky uplyne letos 125 let. Namísto obvyklé rekapitulace umělcova životopisu a chronologickém výčtu jeho děl se můžeme zastavit u ukázek z Laudovy vynikající tvorby, které nám přináší nově zpřístupněný digitalizovaný archiv negativů fotografa Josefa Sudka.
Ačkoli Sudkovy reprodukce byly využity pro zatím největší Laudovu monografii od Jana Tomeše z počátku 50. let, nedá se říct, že by Sudek stihl zvěčnit vyčerpávající počet Laudových soch a vyplnit tak všechna sochařova období. Rané a už tak významné dílo Jana Laudy mezi Sudkovými fotografiemi reprezentují ty, které zaznamenávají podobu civilistních hlav, záměrně naivizujícího avšak pádně vystiženého portrétu historika umění Antonína Matějčka a stylizované hlavy dívky s náhrdelníkem, která vychází z cyklu pro Laudu tak typických lyrických prací 20. let, jakými jsou Ležící dívka s věncem s typickou stylizací udivené tváře a otevřených očí, alegorie Léta a Podzimu (obojí se nacházelo v řadě domácností v populárních keramických rozmnoženinách) a nepříliš často reprodukované dvojice pískovcových portrétů biskupa Antonína Podlahy a kardinála Vojtěcha Schönborna, vycházející z gotické inspirace, přesto však projevující cit pro moderní formu, která zapadá do dalších portrétů cyklu určených pro tympanon chrámu sv. Víta od starších profesorů Štursy a Kafky.