Co s tím lotrem po levici?
Ladislav Zelinka se zamýšlí nad současnými perspektivami a údělem klasické levice či takzvané levice bez přívlastků.
Terminologické dělení na levici, střed a pravici vzniklo v období francouzské revoluce a s různými mutacemi přetrvalo až do dneška. Při hodně velkém zjednodušení lze toto schéma odvinout od dvou základních názorových poloh – konservativismu a progresivismu. Konservativismus (pravice) staví na zachování stávajícího společenského řádu, progresivismus (levice) na jeho překonání, nahrazení něčím jiným, pokrokovějším. Protože nejde jen o tyto dva samostatné body, nýbrž o celou škálu mezi nimi i vně nich (krajní pravice, krajní levice), jsou tu i další podskupiny tvořené jejich prolínáním. Z hlediska volebních preferencí jsou v současnosti nejvýznamnější dvě z nich – na levici tzv. „umírněná levice“ či „levý střed“, na pravici pak tzv. liberálové. Obě skupiny spojuje to, že nechtějí měnit stávající společenský řád (společensko-ekonomickou formaci); rozděluje je to, jak chtějí tuto stávající formaci dále rozvíjet. Umírněná levice vidí cestu v posilování role státu a v přerozdělování; liberální pravice v přesném opaku (v minimalizaci role státu a tím i přerozdělovacích procesů).