Lidicky

Sochař Karel Lidický – K výstavě v Československém spisovateli

45.výročí úmrtí národního umělce profesora Karla Lidického (1900-1976) bych rád připomenul i tímto textem, který vychází z poznání cenné archiválie – katalogu sochařovy expozice ve výstavní síni Československého spisovatele z roku 1953. Oproti předchozímu katalogu z výstavy v roce 1947 dává tento text již plně najevo Lidického stabilní pozici na špici reprezentace našeho realistického sochařství poloviny 20. století. Text Miroslava Míčka zachycuje všechny podstatné rysy Lidického tvorby a nepříliš velká fotografická příloha v několika málo reprodukcích ukazuje, že i v nejtužších letech schematického pohledu na smysl uměleckého díla a především na jeho formu, dává Lidický jasný příklad neotřesitelnosti základních výtvarných hodnot a jejich rozvíjení vzhledem k naturelu umělce i současné tematice.

Pokračovat ve čtení

Sochy Karla Lidického objektivem Josefa Sudka

45 let od smrti sochaře a profesora pražské AVU Karla Lidického, rodáka z Hlinska na Českomoravské vrchovině, si můžeme připomenout i výběrem ze záběrů světoznámého fotografa Josefa Sudka, jehož objektiv zachytil reprezentativní podobu některých ze zásadních děl tohoto umělce.

Karel Lidický vystudoval hořickou kamenosochařskou školu, vyhlášené učiliště našich předních sochařů a následně Akademii výtvarných umění u profesora Španiela. Po náhlém úmrtí profesora Hladíka převzal vedení sochařské školy AVU.

Josef Sudek zaznamenal Lidického dílo především z období 30. a 40. let 20. století. Expresivní momenty Lidického díla reprezentuje pískovcová socha schoulené postavy Marnotratného syna, nejradikálnějšího ozvuku díla barokního mistra Matyáše Brauna (spolu se současnou postavou starce a obdobně odstíněnou variací na Štursovu Pubertu, sochou Dospívající z hlinecké galerie), studie hlavy Viktorina Kornela ze Všehrd,výrazově exponovaného Bolestného Krista, polopostava Starce (jehož pískovcová busta byla umělcem darována Rudé armádě po osvobození Československa) a detail soutěžního návrhu hrobu světce sv. Vojtěcha pro chrám sv. Víta. Barokizační tendence v díle Karla Lidického pak vrcholí v postavě truchlící ženy, Dolorose. Žena zahalená v dramaticky rozdrásané drapérii s rukama zakrývajícíma tvář plačící. Je to symbol tragických osudů válečných let, symbol odchodu bez návratu, dnes umístěný na hrobě na Vinohradském hřbitově a v interiéru Strašnického krematoria. Opačný pól Lidického tehdejší tvorby nalezneme v maillolovsky laděném oblém vitálním torzu, kde bílé žíly černé žuly dávají tušit pulsující krev ženského těla.

Pokračovat ve čtení