Výročí 75 let od osvobození Československa, od zásadního historického milníku vítězství nad fašismem a zároveň 120. výročí narození národního umělce sochaře Vincence Makovského je určitou pobídkou k připomenutí děl tohoto umělce, kterými si kladl za cíl připomenout památku těch, kteří se osvobození nedožili, kteří položili své životy v boji za svobodu až už na bojišti, či v nacistických žalářích.
Ačkoli od svého nástupu na uměleckou scénu v průběhu 20. let sochař prokázal nevšední šíři talentu a schopnost zvloádat portrétní úkoly, avantgardní plastiku, reprezentativní pomníkovou sochu i design, dění po osvobození Makovského směřuje výhradně k monumentálním realizacím, které natrvalo vstoupily do dějin našeho novodobého sochařství a staly se nedílnou součástí našich měst a pamětních míst. V první řadě se jedná o neskutečně výtvarně hodnotnou sochu partyzána pro Zlín, postavu bojovníka, který se v chvíli vítězství zastavil u hrobů spolubojovníků, nádherná symbolika svěšeného samopalu s šeříky, úžasné detaily rokou, gradování vnitřního dramatu pomocí záhybů drapérie uniformy, jen naznačená tvář a naprosto mistrovsky zvládnutá modelace povrchu sochy. Ačkoli je figura nepříliš rozměrná, svými kvalitami předčí megalomanské pomníky a řeknu to upřímně: je to snad nejlepší pomník spjatý s druhou světovou válkou vůbec.
Pokračovat ve čtení
