Pec

100. výročí narození sochaře Oldřicha Peče

12.září si připomínáme 100. výročí narození akademického sochaře Oldřicha Peče (1922-1965). Oldřich Peč patřil k významným osobnostem olomoucké výtvarné kultury poválečného období a byl jedním z důležitých protagonistů modernistických tendencí v sochařské tvorbě regionu konce 50. a 60. let 20. století. Oldřich Peč se narodil v herecké rodině. Sám zpočátku hrál, ale poté se rozhodl nastoupit na dráhu výtvarného umělce. Po totálním nasazení za 2. světové války se vrací do Olomouce, kde je ve styku se zdejší uměleckou scénou (Hořínek, Doležal, Lenhart) a začíná se věnovat sochařství (velmi kvalitní autoportrét z roku 1942 v majetku Muzea moderního umění v Olomouci).

Pokračovat ve čtení

Malé zamyšlení o sochařství

Ačkoli je sochařství poněkud opomíjenou disciplínou, jsem názoru, že si zaslouží malé zamyšlení, které by rádo tento obor umělecké činnosti poněkud osvobodilo od maratonu medializovaných pouličních přehlídek, PR aktivit a výstavního maratonu, který více uspokojuje jakési „lobbisty" mezi teoretiky, kteří protěžují své koně, nežli sochařství jako takové a diváka, jehož emoce dávno ochladly. Množství výstřelků neznamená shodný počet hlubokých stop v novodobých dějinách tohoto oboru. Spíše naopak. Kult cen a instalací poněkud unavil publikum, které vyprazdňuje síně, protože… se nudí.

Pokračovat ve čtení

Sochař a fotograf – Dílo Josefa Wagnera pohledem Sudkova fotoaparátu

Jako souznění fotografa a sochaře by se dal nazvat soubor snímků soch největšího básníka mezi našimi sochaři, jaroměřského rodáka a Štursova žáka Josefa Wagnera. Ten se narodil před 120 lety. Kromě návštěvy stálé expozice Otakara Španiela, Josefa Šímy a Josefa Wagnera v jaroměřském muzeu můžeme sochařovo umění obdivovat právě v tomto rozsáhlém fotografickém archivu, který by ve své úplnosti mohl sloužit pro nějakou budoucí aktualizovanou monografii. Je teď asi přebytečné znovu hovořit o poetickém náboji Wagnerových soch, o jeho poezii v práci s kamenem i dřevem i o barokní inspiraci sochaře, který chodil kolem Braunova jaroměřského sloupu, který obdivoval alegorie Ctností a Neřestí na Kuksu a především který byl v bezprostředním kontaktu s Braunovým Betlémem u Kuksu, který dokonce (podobně jako Sen sv.

Pokračovat ve čtení

Sochy Karla Pokorného ze Sudkova archivu

130 let od narození profesora pražské AVU, vynikajícího tvůrce slavných monumentálních děl Karla Pokorného si můžeme nevšedním způsobem připomenou nahlédnutím do digitalizované fotografické pozůstalosti Josefa Sudka. Jak již bylo mnohokrát řečeno, Sudek patřil v meziválečném období k nejlepším fotografům uměleckých děl. V jeho archivu tak nalézáme mnohdy skoro uzavřené cykly zvěčněných obrazů a soch tehdejších nejvýznamnějších umělců, jejichž dílo se v drtivé většině již dávno zapsalo mezi to nejlepší v dějinách našeho umění 20.

Pokračovat ve čtení

Sochy Karla Lidického objektivem Josefa Sudka

45 let od smrti sochaře a profesora pražské AVU Karla Lidického, rodáka z Hlinska na Českomoravské vrchovině, si můžeme připomenout i výběrem ze záběrů světoznámého fotografa Josefa Sudka, jehož objektiv zachytil reprezentativní podobu některých ze zásadních děl tohoto umělce. Karel Lidický vystudoval hořickou kamenosochařskou školu, vyhlášené učiliště našich předních sochařů a následně Akademii výtvarných umění u profesora Španiela. Po náhlém úmrtí profesora Hladíka převzal vedení sochařské školy AVU. Josef Sudek zaznamenal Lidického dílo především z období 30.

Pokračovat ve čtení

Dílo Jana Laudy ve fotografiích Josefa Sudka

Od narození sochaře Jana Laudy, profesora pražské AVU a mistra portrétní i monumentálně – dekorativní plastiky uplyne letos 125 let. Namísto obvyklé rekapitulace umělcova životopisu a chronologickém výčtu jeho děl se můžeme zastavit u ukázek z Laudovy vynikající tvorby, které nám přináší nově zpřístupněný digitalizovaný archiv negativů fotografa Josefa Sudka. Ačkoli Sudkovy reprodukce byly využity pro zatím největší Laudovu monografii od Jana Tomeše z počátku 50. let, nedá se říct, že by Sudek stihl zvěčnit vyčerpávající počet Laudových soch a vyplnit tak všechna sochařova období.

Pokračovat ve čtení

Sochař Jan Hendrych a exteriérové realizace

Právě letos, v roce sochařova významného životního jubilea, je vhodná příležitost popřemýšlet nad významem tvorby Jana Hendrycha, sochaře a medailéra, spjatého svou pedagogickou činností s pražskou AVU. Omezený objem tohoto textu se chce dotknout citlivého tématu veřejných realizací, kde se umělcův význam vzhledem k pozvolna narůstajícímu počtu exteriérových děl nadále upevňuje. Na rozdíl od předchozích období je veřejnost o sochařově tvorbě stále intenzivněji informována. Není tomu tak jen díky dokumentu z cyklu Výtvarnické konfese, ři rozhlasovému pořadu Osudy, ale především díky intenzivní výstavní prezentaci tvůrce.

Pokračovat ve čtení

Kauza ostravské sochy Komunisté jinak

Rád bych ve svém textu reagoval na článek Pavla Karouse pod názvem „Kauza ostravské sochy Komunisté otevírá důležitou diskuzi". Už proto, že je v názvu slovo „diskuze", odvažuji se do ní svou možná delší poznámkou vstoupit. Ačkoli oceňuji zvolené téma Karousova textu, přece jen se neubráním kritickému pohledu na určitý schematismus článku i na unáhlená tvrzení v něm obsažená. I přes zajímavý exkurs do života a díla opomíjeného sochaře Miloše Axmana považuji za nutné upřesnit mylné tvrzení, že Axmanovo sousoší Komunisté inspirovalo Makovského při vytváření sousoší Nový věk, které obdrželo Zlatou cenu světové výstavy EXPO 58 v Bruselu.

Pokračovat ve čtení

Stanislav Hanzík a sochařský portrét

Významné životní jubileum sochaře a profesora Stanislava Hanzíka s ohledem na řadu výstav z celoživotního díla tohoto umělce vybízí k zamyšlení nad tím zásadním přínosem, který mnohaletá Hanzíkova tvorba českému sochařství přinesla. Jsou to vynikající výsledky v oblasti sochařského portrétu, oceňovaného nejen u nás, ale i v zahraničí. Zabývat se portrétem znamenalo těžkosti při zvládání sochařské stavby i vnější podoby modelu, nebezpečí sklouznutí ke konvenci. Není tomu tak v díle sochaře Stanislava Hanzíka.

Pokračovat ve čtení

K Olomoucké soše – portréty sochaře Oldřicha Peče

Větší význam než výstava Oznámení o Ikarově pádu měla pro mé vnímání poválečného olomouckého sochařství výstava Unie olomouckých výtvarníků Olomoucká socha, ve větší míře a bez předsudků reflektující to dobré, co bylo v hanácké metropoli v tomto oboru umělecké činnosti vytvořeno. Pro mě to byla rovněž satisfakce, že bylo po desítkách let konečně připomenuto jméno mého dědečka Oldřicha Peče, na čemž jsem se také částečně podílel. Podstatná pro mě byla možnost vystavit jeho sochy, možnost konfrontovat je s ostatními umělci jeho doby a znovu se ujistit, že i přes předčasný skon a pouhých patnáct let samostatné činnosti je jeho místo ve vývoji olomouckého sochařství stabilní.

Pokračovat ve čtení