Olomoucké sochařské tání
Období 50. let je v sochařství spjato především se socialistickým realismem, s komorní tvorbou i realizacemi v tomto duchu, v omezení možností sochařské formy i zvolených motivů, možností experimentovat a nacházet osobitou autorskou formu. Na příkladu tří rozdílných olomouckých sochařů bych chtěl ukázat, že se i v této dnes tabuizované době odehrávalo nejen tzv.tání, ale že talent umělců si dokázal najít prostředky ke svému vyjadřování. Tato cesta sice nebyla snadná – tak jako v kterékoliv době -, avšak byla možná.