Peskova

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout V.

Některé osobnosti, které se aktivně podílely na atmosféře, na rozvoji teoretických kulturně-politických konceptů, stejně tak, na rozvoji různých druhů umění a žánrů, 60 let dál působily, svým způsobem, i v následujícím období. Samozřejmě v jiných podmiánkách a jiné situaci. Staly se například, jako Jindřich Chalupecký, jistým vzorem pro další generace.

Jindřich Chalupecký /1910 -1990/se ve všech obdobích aktivně vyjadřoval nejen v rámci odborných otázek, ale také ke kulturní problematice v různých rovinách Jeho odborný záběr byl velmi široký. Studoval na Filosofické fakultě UK pedagogiku, psychologii, literaturu, francouzštinu a dějiny umění. Velmi aktivně se také v 60. letech realizoval jako kurátor, kde především v Galerii Václava Špály na pražské Národní třídě, která se ve své době stala jedinečným místem setkávání zvlášť představitelů nového výtvarného vidění. V 60.-70. letech byl vedoucím teoretického oddělení ÚBOKu, /Ústav bytové a oděvní kultury/, což mu umožnilo cesty do zahraničí, kde navazoval kontakty se zahraniční výtvarnou scénou. Jeho zásluhou se dostala řada domácích autorů do povědomí zahraniční výtvarné scény.

Pokračovat ve čtení

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout IV.

K celkové atmosféře 60 let, v našem prostředí, v nemalé míře přispěly i vlivy, kontakty zahraniční. Nemusely to být přímé kontakty osobní, jako například v případě návštěv Jean Paul Sartra, ale kontakty prostřednictvím literatury, myšlenek, publikací, které byly překládány a vycházely v našich nakladatelstvích. To byl například vztah k osobnosti a dílu André Malrauxe. /1901 – 1976 /Malraux byl doslova osobností evropského, snad i světového kulturního dění. Byl spisovatelem, u kterého byl jeho osobní život, součástí jeho života literárního a přesně tak i naopak, jeho literární tvorba se odrážela v jeho životě osobním. Byl svým způsobem svědomím své epochy. Právě v 60. letech zúročoval své bohaté zkušenosti nejen v literární, ale i konkrétní kulturně politické práci. Tak byl v letech 1958 - 1969 ministrem kultury ve vládě Charlese de Gaulla. Jeho životní poučení, které prezentoval ve své tvorbě, z něj dělalo jednoznačně společenskou autoritu, a to samozřejmě nejen v domácím prostředí. Jeho romány jsou mimo jiné i jistými společenskými sondami, na pozadí hlubokých společenských proměn. Tak například česky vyšel v roce 1967 román Lidský úděl analyzující pozadí komunistického povstání v Šanghaji a byl zařazen mezi 100 nejdůležitějších knih 20. století. V roce 1968 v Mladé frontě vyšel také román Naděje z období španělské občanské války, které se sám Malraux účastnil, jako velitel zahraničních letců. Právě toto téma rezonovalo zvlášť v našem prostředí, kdy ještě v 60. letech žila tato problematika zvlášť živě. V závěrečném období své tvorby se zabýval uměním, které podle něj, jako jediné, dokáže překonat předurčenost smrti, osudu a historie.

Pokračovat ve čtení