O Lubomíru Štrougalovi
Stará garda se scházela pravidelně. Vždy třetí čtvrtek v měsíci. Lubomír Štrougal nechyběl ani s devíti křížky na krku. Pálilo mu to jako zamlada. I po pár deci červeného. To jím jsme si slíbili připít, až mu bude rovných sto. Odešel jen o rok a půl dřív. Měl unikátní kořínek. Náturou iritoval málokoho. Chodil na fotbal, hokej i tenis. Na chalupě mastil karty s traktoristy. Nebyla to PR komedie. O živý kontakt stál s co nejvíc lidmi, co tvoří skutečné hodnoty. Skvělý nos měl na ty, jimiž se obklopil. Nejen na vládě a ministerstvech. Špičkové mozky zdobily jeho poradní sbor. Z externistů na „vedlejší úvazek“. Byla to tvrdá řehole. Úkoly mívaly šibeniční termín. Kdo je zvládal, měl záruku, že ustojí každou závistivou intriku. Uřídit lidi, co v něčem vědí víc, je nevšední dar. Lubomír Štrougal ho měl na rozdávání.