Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout IV.
K celkové atmosféře 60 let, v našem prostředí, v nemalé míře přispěly i vlivy, kontakty zahraniční. Nemusely to být přímé kontakty osobní, jako například v případě návštěv Jean Paul Sartra, ale kontakty prostřednictvím literatury, myšlenek, publikací, které byly překládány a vycházely v našich nakladatelstvích. To byl například vztah k osobnosti a dílu André Malrauxe. /1901 – 1976 /Malraux byl doslova osobností evropského, snad i světového kulturního dění. Byl spisovatelem, u kterého byl jeho osobní život, součástí jeho života literárního a přesně tak i naopak, jeho literární tvorba se odrážela v jeho životě osobním. Byl svým způsobem svědomím své epochy. Právě v 60. letech zúročoval své bohaté zkušenosti nejen v literární, ale i konkrétní kulturně politické práci. Tak byl v letech 1958 - 1969 ministrem kultury ve vládě Charlese de Gaulla. Jeho životní poučení, které prezentoval ve své tvorbě, z něj dělalo jednoznačně společenskou autoritu, a to samozřejmě nejen v domácím prostředí. Jeho romány jsou mimo jiné i jistými společenskými sondami, na pozadí hlubokých společenských proměn. Tak například česky vyšel v roce 1967 román Lidský úděl analyzující pozadí komunistického povstání v Šanghaji a byl zařazen mezi 100 nejdůležitějších knih 20. století. V roce 1968 v Mladé frontě vyšel také román Naděje z období španělské občanské války, které se sám Malraux účastnil, jako velitel zahraničních letců. Právě toto téma rezonovalo zvlášť v našem prostředí, kdy ještě v 60. letech žila tato problematika zvlášť živě. V závěrečném období své tvorby se zabýval uměním, které podle něj, jako jediné, dokáže překonat předurčenost smrti, osudu a historie.