Úvod Děkuji Vám - příznivcům, organizátorům a všem, kteří se rozhodli vyslechnout si můj osobní názor na to, co probíhá a co se děje ve světě, v Evropě a v české kotlině. Co je jednou z hlavních příčin dění, s jakými následky bychom měli nebo musíme počítat a jaké možnosti řešení se nabízejí, aniž bychom museli sáhnout ke zbraním a sbírat na ulici mrtvé. Bez aktivní, nebo s aktivní spoluúčastí občanů.
Úvod V souvislosti se zástupným konfliktem mezi Ruskou federací a NATO, který se t. č. odehrává především ve východní, jihovýchodní a jižní části Ukrajiny se do popředí pozornosti dostává kromě vojensky politického i problém dalšího vývoje ekonomických vztahů nejen mezi stranami konfliktu, ale také mezi Ruskou federací a EU, EU a ČLR a v neposlední řadě i EU a USA. Mezi zmíněnými seskupeními existují mnohačetné vazby, které se vytvořily v uplynulých třiceti letech po konci studené války.
Založení Světového ekonomického fóra (WEF) umožnilo Klausu Schwabovi stát se jedním z nejvlivnějších lidí na světě. Velký reset, který prosazuje na globalistickém poli ho dělá jedním z nejdůležitějších vůdců současné doby. Není proto divu, že napsat příběh o Schwabovi představuje komplexní úkol spojený s osobním rizikem, utajovanými, v některých případech odstraněnými, zřejmě důležitými, informacemi. Uvedené dovoluje předpokládat, že Schwab je člověk s kvalitní maskou, hrající dobře inscenovanou roli, který dává přednost pobytu ve stínu a vychází na světlo dne, když je to skutečně potřeba a nehrozí úžeh nebo úpal.
Epilog představuje diskurs, který se vrací zpět k předcházejícím událostem (demonstracím), zahrnující shromažďování záležitostí, postav a emocí, a jeho úkolem je také, jak říká Plato, aby konečně připomněli posluchačům to, co bylo řečeno. Prolog představuje v širším smyslu předmluvu jakéhokoli druhu. Z několika důvodů jsem se dnes rozhodl pro záměnu: z výšky současného působení podívat se na okamžik historie a na kořeny současného dění ve světě. Světové ekonomické fórum (WEF) Davos 2022: 22 – 26.
Ať čtu zleva doprava, jak jsme zvyklí, nebo zprava doleva, jak je tomu v arabštině a hebrejštině, výsledek je na první pohled stejný a zajímavý. Číňané kdysi psali odshora dolů a zprava doleva, dnes se čínština píše v řádcích zleva doprava stejně jako v Evropě. Rongo rongo z Velikonočního ostrova se údajně psalo tak, že lichý řádek se psal jedním směrem a sudý tím druhým z důvodů ekonomie. Tomuto typu psaní se říká bustrofedon.
Zdá se mi, že už tu nemám co dělat, byl bych tu směšnou figurkou, můj svět umřel, věřil jsem totiž v jakési závazky, v takzvanou čest ve smlouvě a podobné věci. Myslím, že bych se v téhle tlačenici nevyznal… Nemohu lépe popsat pocit, než ho vyjadřuje citát z díla Karla Čapka, který mám z toho mála, co vím, co předpokládám, že vím a to, co s pravděpodobností hraničící s jistotou se v představitelné budoucnosti stane.
Otevření zimních olympijských her v Pekingu dokázalo, že technická a farmaceutická úroveň člověkem vymyšlených řešení pro realizaci olympijských her porazily ducha sportu. To, co můžeme vidět, svádí k obdivu, zábavě, emocím a odvléká od podstaty. Proto oživení ducha sportu bude drahé a dá na sebe čekat, podobně jako registrace Sputnik-V v EU nebo výhra nad korupcí a chudobou. Otevřenízimních olympijských her současně dokázalo, že člověk je schopný domluvit se především, když je o Hamletovu otázku: Být, či ne být.
