Wagner

125. výročí narození Josefa Wagnera

Letos si připomínáme 125. výročí narození sochaře Josefa Wagnera (1901-1957), žáka Jana Štursy a Otakara Španiela, profesora pražské VŠUP, sochaře avantgardních děl i pokračovatele barokní tradice.

Josef Wagner se narodil v rodině kamenosochaře v Jaroměři, ve městě, které dalo světu výtvarného umění dva další významné rodáky: sochaře a medailéra Otakara Španiela a malíře Josefa Šímu. Otec Wagnerovi brzy umřel na silikózu - nemoc kameníků, otčímem se mu stal kamenosochař Bárta. Wagner byl prostředím kamenické dílny zaujat již od svého dětství, přirozeně se tak šel školit do hořického kamenosochařského učiliště a následně pokrařoval ve svém vzdělávání na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Štursy. Lyricky a smyslově laděná tvorba učitele na něj výrazně zapůsobila, i když absorboval i řadu dalších podnětů z místní i světové výtvarné scény (Gutfreundův civilismus, formální konstruktivistické experimenty Jiřího Krohy či dílo Alexandra Archipenka). Štursa rozpoznal v začínajícím sochaři skrytý lyrický talent, o čemž se svěřil staršímu studentu a spolupracovníkovi Janu Laudovi. Wagner se ve Štursově škole setkává s generačními souputníky a púřáteli Vincencem Makovským, Hanou Wichterlovou a starším Bedřichem Stefanem. A na akademii poznává mladou talentovanou sochařku z Hořic Marii Kulhánkovou, která se později stane jeho manželkou a spolupracovnicí.

Pokračovat ve čtení

Sochař a fotograf – Dílo Josefa Wagnera pohledem Sudkova fotoaparátu

Jako souznění fotografa a sochaře by se dal nazvat soubor snímků soch největšího básníka mezi našimi sochaři, jaroměřského rodáka a Štursova žáka Josefa Wagnera. Ten se narodil před 120 lety. Kromě návštěvy stálé expozice Otakara Španiela, Josefa Šímy a Josefa Wagnera v jaroměřském muzeu můžeme sochařovo umění obdivovat právě v tomto rozsáhlém fotografickém archivu, který by ve své úplnosti mohl sloužit pro nějakou budoucí aktualizovanou monografii. Je teď asi přebytečné znovu hovořit o poetickém náboji Wagnerových soch, o jeho poezii v práci s kamenem i dřevem i o barokní inspiraci sochaře, který chodil kolem Braunova jaroměřského sloupu, který obdivoval alegorie Ctností a Neřestí na Kuksu a především který byl v bezprostředním kontaktu s Braunovým Betlémem u Kuksu, který dokonce (podobně jako Sen sv. Luitgardy na Karlově mostě) nedaleko nějž měl ve srubu svůj ateliér až do doby nacistické okupaci a jeho vyrabování německými vojáky.

Pokračovat ve čtení