Wolker jinak
Nedávným výročím se i pro oblast sochařské tvorby znovu po dlouhé době otevřela otázka zpodobnění básníka Jiřího Wolkra, který se sice dožil pouze necelých 24 let, ale který zasáhl svými sbírkami i teoretickými spisy více, než kdokoli jiný z jeho generace.
Wolker se stal už krátce po své smrti námětem pro sochařské portréty, konkrétně pro hlavu sochaře Ducháčka, mramorovou bustu Julia Pelikána či pro pamětní desku a medaili od olomouckého sochaře Karla Lenharta. Po válce, především ve spojitosti s kulatými výročími, navrhovaly Wolkrův pomník tehdejší studenti Akademie výtvarného umění (Hána, Pangrác), jako i vyzrálí sochaři starší generace. Jen v Prostějově se nachází tvarově úsporný travertinový pomník odhodlaného mladého básníka od Antonína Kalvody, dále až akademická busta na Wolkrově rodném domě od Jana Třísky, pozdější mramorový reliéfní portrét od téhož autora u vstupu do místního gymnázia. Dvojici lyricky pojatých variant básníkova portrétu vytvořil i Vladimír Navrátil. V pozdější době se stala Wolkrova podobizna námětem řady medailí od Jana Třísky, ale i od Jana Simoty a dalších. Wolker jako symbol mládí, poezie, předčasné smrti i boje proti nespravedlnosti inspiroval k dílům řadu tvůrců.